Co předcházelo 11. září a co následovalo

Když 28. února 2026 v 1:15 ráno odstartovaly americké a izraelské bombardéry k masivní operaci Epic Fury 2026, jejímž cílem byl i samotný Teherán, ptal se celý svět znovu na to samé – jak jsme se do této spirály násilí dostali?

Odpověď na tuto otázku nezačíná tragickými událostmi v roce 2001. Příběh, ve kterém hrají hlavní roli tajná služba CIA, kontroly nad zdroji, geopolitika a strategická ropa, se začal psát již v roce 1947 v Libanonu.

Otázka, zda Bylo 11. září odvetou za roky předchozí?, tak získává zcela nový rozměr v kontextu osmdesátileté historie západního angažmá na Blízkém východě.

Kořeny tajných operací: Od manipulací v Libanonu po puč v Sýrii 1949

Hned po druhé světové válce začala nově vzniklá americká tajná služba CIA skrytě finančně podporovat prozápadní politiky a křesťanské strany v libanonských volbách. Cílem Washingtonu bylo zabránit úspěchu levicových a panarabských sil, které měly blízko k sousední Sýrii a Sovětskému svazu. Parlamentní volby v květnu 1947 jsou dodnes historiky považovány za jedny z nejvíce zmanipulovaných v dějinách země.

Tehdejší prezident Bišára al-Chúrí a jeho vláda potřebovali v parlamentu získat silnou většinu, aby mohli změnit ústavu a prezident mohl kandidovat na druhé volební období. Volební komisaři masivně falšovali hlasovací lístky, policie zastrašovala opozici a tehdejší ministr vnitra Camille Chamoun celou manipulaci přímo řídil. Tajná jednání světových mocností o zahraniční politice a vlivu na Blízkém východě nakonec zničila důvěru veřejnosti v politický systém a vedla až k pádu prezidenta v roce 1952 během tzv. Růžové revoluce.

Pouhé dva roky po libanonských volbách přišel první doložený a plně zdokumentovaný státní převrat provedený tajnou službou CIA v regionu. V roce Sýrie 1949 podpořily Spojené státy vojenský puč generála Husního al-Zaima. Důvod amerického zásahu byl čistě pragmatický – demokraticky zvolená syrská vláda totiž blokovala stavbu strategického transarabského ropovodu, který americké firmy nezbytně potřebovaly k přepravě surovin.

Operace Ajax v Íránu 1953 a Suezská krize

Operace Ajax v Íránu (1953)

Vzorec pro skryté intervence USA se rychle osvědčil a opakoval se o několik let později. V roce Írán 1953 společná tajná operace CIA a britské MI6 pod kódovým označením Operace Ajax svrhla demokraticky zvoleného íránského premiéra, kterým byl Mosaddek (Mohammad Mosaddek). Stalo se tak poté, co se rozhodl znárodnit íránský ropný průmysl, do té doby ovládaný Brity. K absolutní moci byl následně dosazen prozápadní monarcha, šáh Mohammad Rezá Pahlaví.

Ačkoliv Írán není arabský stát, pro celý široký arabský svět to byl jasný a nebezpečný signál: pokud jde o západní zájmy a komoditu, jako je ropa, principy demokracie a suverenity neplatí.

Suezská krize (1956) a Eisenhowerova doktrína

V roce 1956 se však role na krátko obrátily. Když Velká Británie, Francie a Izrael vojensky napadly Egypt kvůli znárodnění Suezského průplavu prezidentem Násirem, USA se nečekaně postavily proti svým vlastním evropským spojencům. Prezident Dwight D. Eisenhower je tvrdým ekonomickým a politickým tlakem donutil k okamžitému ústupu.

Americký prezident nejednal z náhlé lásky k Egyptu, ale z čistého pragmatismu. Chtěl definitivně vytlačit slábnoucí britské a francouzské impérium z regionu, zabránit Sovětskému svazu v získání role jediného ochrannce Arabů a zaujmout uvolněné místo hlavní velmoci. Důkaz následoval hned o rok později v podstatě Eisenhowerovy doktríny z roku 1957, v níž Spojené státy oficiálně příslebly vojenskou pomoc každému státu na Blízkém východě ohroženému komunismem.

Eskalace v Iráku a podpora Saddáma Husajna

Podpora strany Baas a Operace Nickel Grass

Americká přítomnost v regionu po roce 1957 rychle zapustila kořeny. V roce 1958 vyslaly USA přibližně 14 000 příslušníků námořní pěchoty do Libanonu, aby stabilizovaly prozápadní vládu. V roce Irák 1963 pak americká CIA aktivně podpořila krvavý státní převrat protikomunistického křídla, které tvořila strana Baas. V jejích řadách v té době působil i mladý Saddám Husajn. Cílem bylo odstranění premiéra Kásima, který znárodnil část ropných polí a navázal úzkou spolupráci se Sovětským svazem.

Během Jomkipurské války v roce 1973 zahájily Spojené státy Operaci Nickel Grass – masivní letecký most, který dodal Izraeli klíčové zbraně a munici, čímž zvrátil průběh konfliktu proti Egyptu a Sýrii.

V osmdesátých letech se geopolitický kalkul dále vyostřil. Během krvavé irácko-íránské války (1980–1988) Washington přímo i nepřímo podporoval režim Saddáma Husajna. Spojené státy dodávaly Iráku detailní satelitní snímky, tajné informace, finanční úvěry a schvalovaly prodej materiálů využitelných pro výrobu chemických zbraní. Cílem bylo za každou cenu zastavit šíření íránské islámské revoluce po Blízkém východě.

V letech 1987–1988 proběhla v Perském zálivu operace Earnest Will 1987. Šlo o největší americkou námořní konvojovou operaci od druhé světové války, při níž válečné lodě USA chránily kuvajtské ropné tankery před íránskými útoky. To vedlo k přímým vojenským střetům mezi americkým námořnictvem a Íránem.

Válka v Zálivu, americké základny a radikalizace: Usáma bin Ládin vyhlašuje džihád

Válka v Zálivu a přítomnost vojsk v Saúdské Arábii

Zásadní historický zlom, který zásadně proměnil světovou bezpečnost, přišel na počátku 90. let. Když v roce Kuvajt 1990 obsadil irácký diktátor Saddám Husajn, vytvořil Washington širokou mezinárodní koalici. V následné Operaci Pouštní bouře (1991) byla irácká armáda drtivě poražena a Kuvajt osvobozen. Saddám Husajn byl sice ponechán u moci, avšak klíčové rozhodnutí přišlo bezprostředně po válce.

Spojené státy se rozhodly ponechat trvalou posádku o síle přibližně 5 000 vojáků na území státu Saúdská Arábie – v zemi, kde se nacházejí dvě nejposvátnější místa islámu, Mekka a Medína. Tato trvalá vojenská přítomnost na Blízkém východě vzbudila v regionu obrovskou vlnu nevole.

Pro náboženské radikály představovala přítomnost nemuslimských vojsk na svaté půdě neomluvitelnou znesvěcující okupaci. Radikální vůdce Usáma bin Ládin to označil za největší urážku islámu.

Vyhlášení džihádu a teroristické útoky

Právě přítomnost amerických základnen na saúdském území se stala hlavním spouštěčem, pro který byla vydána oficiální fatva 1996. V ní bin Ládin vyhlásil svatou válku – džihád – Spojeným státům. Tento ideologický posun vyvrcholil o pět let později, kdy teroristé Al-Káidy zaútočili 11. září 2001 na mrakodrapy WTC v New Yorku a budovu Pentagonu.

Kompletní chronologický přehled intervencí USA na Blízkém východě (1947–2026)

Následující podrobný chronologický přehled dokumentuje osmdesát let, během kterých probíhaly opakované intervence USA, vojenské, politické a zpravodajské zásahy v regionu, jež formovaly dnešní bezpečnostní situaci.

1. 1947–1953: Libanon (Volební ovlivňování a tajné operace)
2. Hned po druhé světové válce začala nově vzniklá CIA skrytě finančně podporovat prozápadní politiky a křesťanské strany v libanonských volbách. Cílem bylo zabránit úspěchu levicových a panarabských sil blízkých Sýrii a SSSR. Parlamenní volby v květnu 1947 byly masivně zmanipulovány ministrem vnitra Camillem Chamounem a prezidentem Bišárem al-Chúrím za účelem změny ústavy, což v roce 1952 vyústilo v pád režimu během tzv. Růžové revoluce.
3. 1949: Sýrie (První dokumentovaný státní převrat CIA)
4. První úspěšný a doložený převrat CIA na Blízkém východě. Projekt Sýrie 1949 znamenal americkou podporu vojenskému puči generála Husního al-Zaima, který svrhl demokraticky zvolenou syrskou vládu. Důvodem bylo, že demokratický kabinet blokoval stavbu strategického transarabského ropovodu.
5. 1953: Írán (Státní převrat – Operace Ajax)
6. Společná tajná operace CIA a britské MI6 svrhla demokraticky zvoleného premiéra, jímž byl Mosaddek, poté, co znárodnil íránský ropný průmysl. K absolutní moci byl dosazen prozápadní šáh Mohammad Rezá Pahlaví. Pro arabský svět to byl důkaz, že pokud jde o komoditu ropa, USA demokratické principy ignorují.
7. 1956: Egypt (Suezská krize a diplomatický tlak)
8. Když Velká Británie, Francie a Izrael napadly Egypt kvůli znárodnění Suezského průplavu, USA se postavily proti svým spojencům. President Eisenhower je politickým a ekonomickým tlakem donutil ustoupit, aby zamezil růstu vlivu SSSR a zaujal pozici dominantního hráče. V roce 1957 následovala Eisenhowerova doktrína slibující vojenskou pomoc proti komunismu.
9. 1958: Libanon (Přímá vojenská invaze)
10. V rámci Eisenhowerovy doktríny vyslaly Spojené státy zhruba 14 000 amerických mariňáků přímo do Libanonu. Cílem bylo ochránit prozápadní libanonskou vládu před politickou krizí a hrozícím převratem podporovaným Egyptem a Sýrií.
11. 1963: Irák (Podpora převratu strany Baas)
12. Tajná služba CIA aktivně podporovala protikomunistické křídlo, které tvořila strana Baas, kde působil i mladý Saddám Husajn. Důsledkem byl krvavý puč v rámci projektu Irák 1963, při němž byl svržen a popraven premiér Abd al-Karím Kásim, jenž znárodnil ropná pole a spolupracoval se Sovětským svazem.
13. 1973: Izrael / Egypt / Sýrie (Operace Nickel Grass)
14. Během Jomkipurské války zahájily USA masivní letecký most s dodávkami zbraní a munice pro Izrael. Tato přímá pomoc zvrátila průběh války a umožnila izraelské armádě porazit egyptské a syrské síly.
15. 1980–1988: Irák a Írán (Zpravodajská a logistická podpora Saddáma Husajna)
16. Během irácko-íránské války Washington aktivně podporoval režim Saddáma Husajna proti Teheránu. USA poskytovaly satelitní snímky, zpravodajské informace, finanční úvěry a schvalovaly prodej materiálů dvojího užití pro výrobu chemických zbraní k zastavení islámské revoluce.
17. 1982–1984: Libanon (Vojenská intervence v Bejrútu)
18. Spojené státy vyslaly armádu do Bejrútu v rámci mezinárodních mírových sil po izraelské invazi. Operace skončila tragickým stažením po zničujícím sebevražedném atentátu na americká kasárna, při němž zahynulo 241 amerických vojáků. Za útokem stály skupiny spojené s vznikajícím Hizballáhem.
19. 1986: Libye (Letecké bombardování – Operace El Dorado Canyon)
20. Prezident Ronald Reagan nařídil masivní letecké údery na Tripolis a Bengází jako odvetu za teroristický útok na diskotéku La Belle v Západním Berlíně, kde zahynuli američtí vojáci. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí útok přežil.
21. 1987–1988: Perský záliv (Operace Earnest Will 1987)
22. Největší americká námořní operace od konce druhé světové války. Americké válečné lodě eskortovaly a chránily kuvajtské ropné tankery před íránskými útoky, což vedlo k sérii přímých vojenských střetů mezi USA a Íránem.
23. 1991: Kuvajt a Irák (Válka v Zálivu – Operace Pouštní bouře)
24. Poté, co v srpnu proběhla invaze v oblasti Kuvajt 1990, vytvořily Spojené státy mezinárodní koalici. Operace Pouštní bouře drtivě porazila iráckou armádu. Saddám Husajn byl ponechán u moci, ale Spojené státy umístily 5 000 vojáků v Saúdské Arábii, což vyvolalo silnou vlnu radikalizace.
25. 1992–1993: Somálsko (Vojenská invaze a bitva o Mogadišo)
26. Ačkoliv leží v Africe, Somálsko je členem Ligy arabských států. USA vyslaly tisíce vojáků v rámci mise OSN. Zásah vyvrcholil známou bitvou o Mogadišo (sestřelení vrtulníků Černý jestřáb). Po stažení jednotek provádějí USA v oblasti dlouhodobé údery drony proti organizaci aš-Šabáb.
27. 1998: Irák (Čtyřdenní letecká kampaň – Operace Desert Fox)
28. Spojené státy a Velká Británie spustily intenzivní raketovou a leteckou kampaň proti Iráku. Cílem bylo zničit vojenskou infrastrukturu a skladiště zbraní hromadného ničení poté, co Saddám Husajn zamezil práci inspektorům OSN.
29. 1998: Súdán (Raketový útok – Operace Infinite Reach)
30. Prezident Bill Clinton nařídil útok plochodrážními střelami Tomahawk na farmaceutickou továrnu al-Shifa v Chartúmu jako odvetu za bombové útoky na americké ambasády v Keni a Tanzanii. Washington tvrdil, že továrna vyráběla chemické zbraně pro teroristickou síť Al-Káida, což se později ukázalo jako nepravdivé.
31. 2002–současnost: Jemen (Cílená kampaň bezpilotních letounů)
32. Po útocích z 11. září zahájily Spojené státy v Jemenu dlouhodobou skrytou válku s využitím dronů a speciálních sil namířenou proti organizaci Al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP).
33. 2003–2011: Irák (Vojenská invaze a svržení režimu)
34. Masivní vojenská invaze vedená USA bez výslovného mandátu OSN, odůvodněná neexistujícími zásobami zbraní hromadného ničení. Režim, který vedl Saddám Husajn, byl svržen a diktátor byl po dopadení v roce 2006 popraven. Operace vedla k dlouholeté okupaci, sektářskému násilí a vzniku organizace Islámský stát.
35. 2011: Libye (Letecká intervence NATO a pád Kaddáfího)
36. Spojené státy se zapojily do operace NATO vyhlášením bezletové zóny a leteckými údery. Americký dron a francouzské stíhačky zasáhly konvoj Muammara Kaddáfího, kterého vzápětí zlynčovali povstalci, což vedlo ke kolapsu libyjského státu.
37. 2011: Jemen (Cílený atentát na Anvara al-Awlakího)
38. Americký bezpilotní letoun v Jemenu zlikvidoval radikálního duchovního a propagandistu Al-Káidy Anvara al-Awlakího. Šlo o historický precedent, neboť byl usmrcen občan USA bez řádného soudního procesu.
39. 2012–2017: Sýrie (Tajný program CIA Timber Sycamore)
40. Prezident Barack Obama schválil utajovaný program CIA, v jehož rámci USA ve spolupráci se zemí Saúdská Arábie dodávaly masivní množství zbraní, financí a výcviku syrským rebelům bojujícím proti režimu Bašára al-Asada.
41. 2014–současnost: Sýrie a Irák (Válka proti Islámskému státu)
42. Vznik široké mezinárodní koalice pod vedením USA, která zahájila rozsáhlou leteckou kampaň, nasadila speciální jednotky a poskytla vojenskou podporu kurdským milicím v boji proti teroristické organizaci ISIS.
43. 2015–současnost: Jemen (Logistická podpora saúdské koalici)
44. Spojené státy začaly poskytovat logistickou pomoc, doplňování paliva za letu a zpravodajská data koalici pod vedením Saúdské Arábie v jejím boji proti húsíjským povstalcům.
45. 2017 a 2018: Sýrie (Raketové údery na Asadovu armádu)
46. Prezident Donald Trump nařídil přímé raketové útoky na syrská vojenská letiště a výzkumná centra jako odvetu za použití chemických zbraní ve městě Chán Šajchún.
47. 2019: Sýrie (Likvidace Abú Bakra al-Bagdádího)
48. Elitní americká jednotka Delta Force provedla noční operaci na severozápadě Sýrie. Vůdce Islámského státu al-Bagdádí během obklíčení odpálil sebevražednou vestu v podzemním tunelu.
49. 2020: Irák (Cílený atentát na Kásima Solejmáního)
50. Na přímý rozkaz prezidenta Trumpa zasáhla raketa z amerického dronu konvoj u letiště v Bagdádu. Při úderu byl zabit klíčový íránský generál Kásim Solejmání, velitel jednotek Quds, a šéf iráckých šíitských milic Abú Mahdí al-Muhandis.
51. 2024–2025: Jemen (Bombardování Húsíů – Operace Poseidon Archer 2025)
52. V reakci na opakované raketové a dronové útoky Húsíů na mezinárodní námořní přepravu v Rudém moři spustily USA a Velká Británie operaci Poseidon Archer 2025, zahrnující masivní bombardování vojenských cílů v Jemenu.
53. 2026: Perský záliv a Írán (Přímý vojenský konflikt – Operace Epic Fury 2026)
54. Dosud nejrozsáhlejší eskalace v historii regionu. Po vlně masivních nepokojů zahájily USA a Izrael 28. února 2026 v 1:15 ET společné údery pod názvem Epic Fury 2026 (v izraelském označení Roaring Lion). Masivní nálety cílily na velitelství IRGC, protivzdušnou obranu, balistické rakety a strategické objekty. Hlavní město Teherán zasáhly těžké škody a hned na počátku operace byl zabit nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí. Írán v odvetě vypálil 4 962 dronů, 2 108 balistických raket a 58 střel s plochou dráhou doletu na americké základny (Kuvajt, SAE, Katar, Bahrajn) a Izrael. Dle velitelství CENTCOM utrpěly USA 290 zraněných a 13 mrtvých vojáků. Hormuzský průliv byl prakticky uzavřen a světová ropa zaznamenala rekordní cenový skok.

Bilance intervencí: Jak skončili klíčoví lídři Blízkého východu?

Přehled osudů lídrů po zásazích velmocí

Při pohledu na osmdesátiletou historii amerických zásahů je patrný jednoznačný vzorec v osudech hlavy států, které se dostaly do přímého střetu s prioritami Washingtonu:

1. Saddám Husajn (Irák): Po letech podpory v 80. letech byl v roce 2003 svržen americkou invazí a v roce 2006 popraven.
2. Muammar Kaddáfí (Libye): Přežil bombardování v roce 1986, ale po intervenci NATO a úderu amerického dronu v roce 2011 byl dopaden a zlynčován povstalci.
3. Bašár al-Asad (Sýrie): Navzdory programu CIA Timber Sycamore a raketovým úderům jeho režim tlak USA ustál. Definitivně padl až na konci roku 2024 pod tlakem domácích povstaleckých sil.
4. Alí Chameneí (Írán): Zabit na samém počátku masivní vojenské operace Epic Fury 2026 v únoru 2026.

Důsledky americké politiky: Dláždila cesta z roku 1949 cestu k 11. září a operaci Epic Fury 2026?

Dlouhodobý dopad, který přinesly intervence USA

Vyprovokovaly tedy Spojené státy arabský svět k odvetným úderům svou vlastní politikou?

Odpověď není černobílá. Na jedné straně ano – každá z desítek akcí, jaké představovaly intervence USA od stavby ropovodu v rámci akce Sýrie 1949 přes svržení vlády v Írán 1953 až po trvalé základny v zemi Saúdská Arábie v roce 1990, postupně budovala v regionu narativ o západní okupaci, krádeži surovin a politickém pokrytectví. Tento narativ následně extremističtí lídři, jako byl Usáma bin Ládin nebo doktrína radikálního islámu, využívali k masovému náboru bojovníků pro svatou válku a teroristické útoky na objekty WTC i další západní cíle.

Český reportér 15.9.2026, 08,00h / Michal Malý, obrázky AI