Sankce nefungují: EU zaplatila 15 miliard za ruský plyn

A jak vypadá uplatňování sankcí v praxi? Rusko vydělává, my tratíme. Zatímco platíme 15 miliard za předražený plyn přes prostředníky, český průmysl kvůli jeho ceně přestává být konkurenceschopný. A to, co jsme si dřív vyrobili sami, teď musíme draze dovážet. I z Ruska

OCEL – rekordní dovoz z Ruska

Třinecké železárny to řekly otevřeně: česká ocel je neprodejná. Kvůli povolenkám a drahé elektřině, která zdražila kvůli drahému plynu. Takže co nevyrábíme, musíme draze dovážet.

Před sankcemi v roce 2015 jsme z Ruska dovezli 207 000 tun oceli. V roce 2021 to bylo 300 000 tun.

Po sankcích v roce 2024 je to 830 000 tun oceli za 9,97 miliardy korun. To je 12 048 korun za tunu. O 76 procent více než rok předtím a čtyřikrát více než v roce 2015. Historický rekord. Pro srovnání – z Německa jsme dovezli jen 191 000 tun.

Platíme tedy za ruskou ocel, protože vlastní výroba se nevyplatí.

ŽELEZNÁ RUDA A NIKL

V roce 2021 jsme z Ruska dovezli železnou rudu za 98,11 milionu dolarů.

Nikl je nezbytný k výrobě nerezové oceli a dalších odolných slitin, což spotřebovává přibližně 65 až 68 % jeho celosvětové produkce. Rusko je třetí největší vývozce na světě. Po sankcích sice Evropa dováží z Ruska o pětinu méně než před válkou, ale stále dováží stále. Cena niklu v roce 2022 vyskočila o 40 procent, což vedlo ke zdražení nerezové oceli a baterií.

HNOJIVA – Evropa odebírá z Ruska více než před válkou

To je další paradox sankcí. Před válkou v roce 2021 dovezla celá EU z Ruska 3,9 milionu tun hnojiv. Po sankcích v roce 2024 dovezla EU 4,9 milionu tun z Ruska. Tedy o 12 procent více než rok předtím a o 25 procent více než před válkou.

Kvůli válce se hnojiva dováží vozí Finsko. Protože Rusko nemá dost přístavů v Baltu. Finsko mělo tranzit 3 miliony tun ročně do Afriky a Jižní Ameriky. Letos Rusko osmkrát zvedlo poplatky za železnici. Výsledek: z 250 000 tun měsíčně spadl tranzit na 10 000 tun v červenci 2026. To je pokles 25krát.

Přístav HaminaKotka hlásí o 23 procent méně tranzitu. Firma Fertilog propouští 50 lidí, North Rail 25 lidí, celníci 100 lidí. Pro finské zemědělce to znamená o 30 procent dražší hnojiva a náklady navíc 50 až 60 milionů eur. Tři čtvrtiny zemědělců musí měnit, co budou sít. V Česku to promítlo do ceny potravin.

PLYN – platíme 70 miliard navíc za stejnou surovinu a stejné množství.

V roce 2019 jsme z Ruska odebrali 102 terawatthodin plynu, z Norska nulu. Za ropu a plyn dohromady jsme Rusku platili 77,6 miliardy korun ročně.

V roce 2021 jsme dovezli 7,4 miliardy kubíků plynu. Sami těžíme jen 2 procenta spotřeby. Téměř tři čtvrtiny ropy a plynu byly z Ruska. Už tehdy cena za tisíc kubíků stoupla o 67 procent.

Po sankcích vláda řekla: máme LNG terminál v Holandsku, ruský plyn nebereme. Realita podle NET4GAS je jiná: v roce 2023 vzrostl dovoz plynu ze Slovenska 4,5krát. Tvořil 59 procent veškerého plynu do Česka.

Proč? Ruský plyn přes Slovensko byl levnější než americký zkapalněný plyn. Na konci roku 2024 95 procent plynu, který k nám tekl přes Slovensko, bylo ruského. V listopadu 2023 naměřili Rakušané v jeden den 54,4 procenta a druhý den 55,1 procenta ruského plynu.

Kolik jsme zaplatili? Od března 2022 do října 2024 jsme z Ruska dovezli 5,9 milionu tun přepočtu plynu za 191,8 miliardy korun. To je o 70 miliard více, než jsme platili za stejné období před válkou. Těch 70 miliard navíc je cena za to, že máme na faktuře jiné razítko.

Proč je to dráž? V roce 2024 stál ruský plyn v přepočtu 14 300 korun za tunu přepočtu. Norský plyn stál 19 136 korun za tunu přepočtu. Rozdíl 4 836 korun na tuně. Na tisíc kubíků je to asi 130 až 150 dolarů navíc. Norský plyn je o 30 procent dražší.

Ačkoliv Česká republika v roce 2023 výrazně omezila přímou závislost na ruském plynu, v závěru roku 2024 došlo k prudkému, několikanásobnému nárůstu dodávek plynu ze směru přes Slovensko. Podle statistik přepravce Net4Gas tvořil plyn z tohoto jižního směru, který je odborníky považován převážně za ruský, v listopadu 2024 až 95 % celkového dovozu do ČR.

Zlom přišel 1. ledna 2025. Ukrajina zastavila tranzit ruského plynu. Slovensko, které má smlouvu s Gazpromem do roku 2034, zůstalo bez plynu. Od 1. února 2025 bere plyn přes TurkStream - 930 kilometrů pod Černým mořem z Ruska do Turecka a přes Maďarsko na Slovensko. Od dubna se dodávky zdvojnásobily. My ten plyn bereme dál ze Slovenska, jen proudí delší trasou. Slovenský regulátor spočítal zdražení o třetinu, o 340 eur ročně na domácnost.

Česko dokonce nabízelo Slovensku plyn ze zásobníků. Bez odpovědi.

ROPA – konec po 60 letech, ale za kolik dál?

60 let tekla ropa ropovodem Družba. Před sankcemi v roce 2021 tvořila ruská ropa 48 procent našeho dovozu.

Po sankcích v roce 2023 to bylo 58 procent, celkem 7,4 milionu tun. V roce 2024 už jen 42 procent, tedy 2,7 milionu tun z celkových 6,5 milionu tun. V roce 2024 celkem 6,85 milionu tun ropy, o 5,5 procenta více než rok předtím.

Z Ruska odebíráme již jen 527 000 tun, tedy 7,7 procenta. Jen za leden a únor 2024, v březnu byl ropovod Družba zastaven. Kdo ho nahradil? Ázerbájdžán 2,74 milionu tun, Norsko 1,43 milionu tun – to je 13krát více než 103 000 tun v roce 2023, a Kazachstán 1,26 milionu tun.

V dubnu 2025 oznámil premiér Fiala v Nelahozevsi konec ruské ropy po 60 letech. Státní firma MERO za 1,6 miliardy korun rozšířila ropovod TAL z italského Terstu. Nyní zvládne 8 milionů tun ročně pro Česko.

Kolik platíme za tunu?

Ruská ropa v letech 2022 až 2024 stála v průměru 12 270 korun za tunu. To je 122,7 miliardy za 10 milionů tun. Ázerbájdžánská ropa stála 15 136 korun za tunu. To je 33,3 miliardy za 2,2 milionu tun.

Kazachstánská 14 823 korun za tunu.

Rozdíl je 2 866 korun na každé tuně navíc, když bereme ropu z Ázerbájdžánu místo z Ruska. Na 6,85 milionu tun, které ročně spotřebujeme, je to 19,6 miliardy korun navíc ročně. Ropa je ale stále ruská. Za to sankční politické rozhodnutí platíme u pumpy a v ceně výrobků.

Aktuální dovoz v roce 2025: Ázerbájdžán 42,4 procenta, Norsko 20,9 procenta, Kazachstán 18,4 procenta, Rusko 7,7 procenta, celkem 6 857 tisíc tun.

A odkud bere ropu Ázerbájdžán? Má v Turecku rafinérii STAR. Podle Global Witness v prvním čtvrtletí 2024 bylo 90 procent ropy, kterou STAR zpracovala, z Ruska za 1,2 miliardy dolarů. Před válkou byla STAR 18. největší odběratel ruské ropy na světě, dnes je v TOP 5. Tři čtvrtiny jejích výrobků, 1,2 milionu tun, skončily v EU.

Je to legální, protože EU nemá sankce na výrobky vyrobené z ruské ropy mimo Rusko. Ázerbájdžán koupí ruskou ropu, zpracuje ji v Turecku a prodá do EU jako ázerbájdžánský diesel. Marži si nechá. Global Witness to nazývá zadními vrátky.

My kupujeme ázerbájdžánskou ropu za 33,3 miliardy a tváříme se, že není ruská.

AMERICKÉ LNG – 6 - 8krát dráž než u nich.

Americký plyn na burze Henry Hub stál v roce 2024 2,2 dolaru, v roce 2025 3,5 dolaru. V jeden den 2,97 dolaru. Evropský plyn na burze TTF stál ve stejný den 17,01 dolaru. V roce 2024 v průměru 11 dolarů, v roce 2025 11,9 dolaru.

Rozdíl je, že americký těžař prodá doma za 3 dolary a do Evropy pošle za 17 dolarů. Rozdíl 14 dolarů zůstává v USA, za tranzit a zkapalnění. My platíme 5 až 6krát více než Američané. Na vrcholu v roce 2022 to bylo 8 až 10krát více, rozdíl 29,6 dolaru.

Proč? K ceně musíme přičíst zkapalnění 2 dolary, dopravu 1 až 2 dolary a zpětné zplynování 0,5 dolaru.

CELKEM – co to znamená, kolik platíme?

Před sankcemi: 77,6 miliardy korun ročně jsme poslali do Ruska za ropu a plyn. Bylo to levné, ale z jednoho zdroje.

Po sankcích: Za dva a půl roku od března 2022 do října 2024 jsme poslali 315 miliard korun do Ruska za ropu a plyn dohromady. Z toho 122,7 miliardy za ropu a 191,8 miliardy za plyn. K tomu 157 miliard korun do Norska a 92 miliardy do Ázerbájdžánu a 18 miliard do USA.

Těch 315 miliard za dva a půl roku je o 70 miliard více, než jsme platili před válkou za stejné období. Těch 70 miliard navíc je marže pro prostředníky.

K tomu ocel – rekordních 830 000 tun z Ruska za 9,97 miliardy. A hnojiva – EU bere 4,9 milionu tun z Ruska, více než 3,9 milionu tun před válkou.

Srovnání dovozu klíčových surovin z Ruska: 2021 vs. 2025 – ropa, plyn a ocel

Srovnání dovozu klíčových surovin z Ruska do České republiky mezi lety 2021 a 2025 ukazuje zásadní proměnu české ekonomiky. Zatímco u energetických surovin došlo k drastickému poklesu, u některých průmyslových komodit import naopak dosáhl historických rekordů.

Co říci závěrem:

Sankce selhaly ve svém cíli. Neodstřihly Rusko od peněz. Rusko dál prodává, a navíc si našlo nová odbytiště. Odstřihly nás od levných surovin.

Česko nezbohatlo diverzifikací. Zbohatl Ázerbájdžán, který „demokratizuje“ ruskou ropu v Turecku, zbohatlo Slovensko, které nám přeprodává ruský plyn, a zbohatly USA, které nám prodávají svůj plyn 5 až 6krát dráž, než ho prodávají doma.

Platíme 70 miliard navíc za plyn a ropu přes prostředníky nezaplatil Gazprom. Zaplatili jsme je my všichni v ceně elektřiny, v ceně nafty a v ceně potravin a ostatních výrobků. A budeme platit dál, protože bez ruské oceli zavřou hutě a bez ruských hnojiv zdraží chleba.

Toto není příběh o tom, jak jsme se zbavili závislosti. Toto je příběh o tom, jak jsme si závislost zdražili a přejmenovali fakturu, i když dodavatel zůstal stejný.

Sankce nepoškodily Rusko, ale EU včetně nás. Kuš, huš, Putine, vzkázala Jana Černochová do Kremlu. Nevyšlo nás to příliš draho? A to účet ještě není sečtený.

Zdroje: ČSÚ, Eurostat, NET4GAS, MERO, Gas Connect Austria, Enerdata, Global Witness/Kpler, Reuters, Hrot24, YLE.

Redakce Český reportér 10.9.2026, 08,00h / Michal Malý, obrázky AI