Plyn a uhlí, energetická krize?

Je tento postup promyšleným krokem ke krizově odolné energetice, zejména na současný vývoj a jeho další možné zhoršení? Aktualizováno 8.9.26, 9,00h

Neudělali soudruzi někde chybu? Neohrožuje konec českého uhlí a drahý plyn energetickou bezpečnost?

Energetická krize v Evropě: Plyn za 75 eur a prázdné zásobníky

Zatímco velkoobchodní cena plynu přesáhla 75 eur za MWh – což je nejvíce za poslední tři roky – a německé zásobníky plynu se ocitly na 15letém minimu, Česká republika k 31. lednu 2026 definitivně zavřela poslední černouhelný důl ČSM ve Stonavě. Po 250 letech těžba černého uhlí v zemi končí a zahájil se proces zasypávání. Hnědé uhlí má následovat. Přitom právě uhlí představuje v současné situaci výrazně levnější zdroj pro výrobu elektřiny než drahý plyn.

Téma rezonovalo i v novém díle pořadu Briefing Vysokého napětí, kde analytik Petr Dušek a energetický expert Miroslav Hašek detailně rozebrali současný stav, který označují za faktickou energetickou sebevraždu Evropy.

Čísla hovoří neúprosně:

1. Plyn v měsíčních kontraktech na evropské burze TTF se pohybuje kolem 70 eur a v posledních dnech přesáhl 75 eur za MWh, což je nejvyšší hodnota od března i za poslední tři roky.
2. V dlouhodobých kontraktech se cena drží kolem 50 eur, a to jsme teprve na začátku podzimu v září.
3. Zaplněnost zásobníků v Evropské unii se na přelomu srpna a září pohybuje pouze kolem 65 %, což je o necelých 20 procentních bodů méně, než činí pětiletý průměr pro toto období.
4. Německo, které disponuje čtvrtinou celkových evropských skladovacích kapacit, hlásí dokonce patnáctileté minimum zásob.

Hlavním důvodem paniky a pomalého plnění zásobníků je strach z blokády Hormuzského průlivu. Poradenské firmy předpokládají, že průliv zůstane uzavřen až do konce roku. Katar byl kvůli konfliktům nucen zastavit vývoz zkapalněného zemního plynu (LNG), což znamenalo globální výpadek 35 miliard kubických metrů. Finanční domy Goldman Sachs a Morningstar varují: pokud přijde tuhá zima, cena plynu v Evropě vyskočí na 90 až 120 eur za MWh, protože evropský trh bude nucen přeplácet asijskou poptávku.

Evropská komise sice prohlašuje, že bezprostřední riziko nedostatku nehrozí, analytici však varují před jarem. Fyzický nedostatek na začátku zimy sice bezprostředně nehrozí, otazník ale visí nad tím, co se stane na konci zimy a za kolik budeme zásobníky na jaře znovu plnit.

Konec černého uhlí v Česku po 250 letech

V noci z 31. ledna na 1. února 2026 se v posledním porubu 463 204/1 na Dole ČSM definitivně zastavily těžební stroje. Dne 4. února 2026 pak z hloubky 1 300 metrů vyjel symbolický poslední vozík. Tím se uzavřela téměř 250letá historie těžby černého uhlí na území České republiky. Důl ČSM ve Stonavě byl posledním činným černouhelným dolem v zemi.

Jak probíhá likvidace dolu ČSM ve Stonavě

Společnost OKD tento krok prezentuje jako součást zeleného přechodu. Technická likvidace má trvat až do roku 2028:

1. V červenci 2026 začalo fyzické zasypávání čtyř jam dolu, které potrvá přibližně dva roky.
2. V létě 2026 dochází k vypnutí hlavních ventilátorů.
3. Probíhá řízená likvidace a zasypávání; důl zatím není zatopen vodou. Definitivní zatopení a vypnutí čerpadel přijde až po dokončení technické likvidace.

Výsledek je však konečný a nezvratný. Pokud by stát za dva roky potřeboval vlastní domácí černouhelný zdroj, fyzicky už nebude odkud těžit.

Vodíková iluze versus realita trhu s energiemi

Podle analytika Petra Duška výroba elektřiny z uhlí v současnosti vychází výrazně levněji než z plynu:

„Na megawatthodinu vyrobenou z uhlí potřebuješ zhruba jednu povolenku. Uhlí se tím pádem dostává zpátky do hry.“

Energetik Miroslav Hašek k tomu dodává:

„My jsme postupně chtěli, aby bylo uhlí vytlačováno. Nejenom že nesplníme naše klimatické nebo emisní cíle, ale zároveň budeme mít extrémně drahou elektřinu.“

Dušek dále zdůrazňuje význam domácí suroviny v krizích:

„Buďme rádi teď za to, že to uhlí máme; ono nám to pomůže odvrátit tuhle krizi, pomohlo i tu minulou.“

Česká republika se však rozhodla jít cestou likvidace. Zatímco černé uhlí se již zasypává, hnědouhelné doly se zavírají podle vládního plánu a elektrárny se odstavují. Příběhy o tom, jak nově budované plynové elektrárny časem bez problémů převedeme na zelený vodík (tzv. hydrogen-ready), označuje Dušek za nereálnou pohádku:

„Ono se to nikdy nestane.“

Místo využívání zdrojů pod vlastní zemí tak masivně investujeme do LNG terminálů, které staví hlavně Amerika a Katar, a budeme platit 100 eur za plyn, abychom přeplatili Asii.

Jaké důsledky má drahý plyn pro domácnosti a průmysl?

Dopady na české domácnosti

Pro běžné spotřebitele situace nepředstavuje okamžitou katastrofu, ale vyžaduje obezřetnost. Dopady se budou zásadně lišit podle typu smluv:

1. Zafixované ceníky: Domácnosti, které mají zafixovanou cenu na rok 2026 či déle, jsou chráněny. Dodavatelé jim po dobu platnosti smlouvy cenu zvýšit nemohou.
2. Smlouvy na dobu neurčitou a spotové ceny: Lidé bez fixací pocítí zdražení. Pokud burzovní ceny vzrostou na dvojnásobek, dodavatelé promítnou zvýšené náklady do koncových ceníků s drobným zpožděním.
3. Dominový efekt: Zvýšená cena plynu se promítne i do cen dálkového tepla, pokud teplárny využívají plyn jako primární zdroj. Vlády v EU již nyní spouštějí kampaně na úsporu energií.

Ohrožení pro český průmysl a konkurenceschopnost

Průmyslový sektor je na cenu plynu extrémně citlivý, protože plyn neslouží jen k vytápění, ale je klíčovou výrobní surovinou.

1. Energeticky náročná výroba: Odvětví jako chemický průmysl (výroba hnojiv), sklářství, ocelářství a výroba stavebních hmot (cement, cihly) zaznamenají prudký růst nákladů.
2. Ztráta konkurenceschopnosti: Pokud evropský plyn zdraží nad 100 EUR/MWh, zatímco v USA zůstane levný díky domácí těžbě z břidlic, evropské továrny nebudou schopny cenově konkurovat zámořské produkci. To může vést k omezování výroby či propouštění.
3. Ekonomická inflace: Vyšší náklady průmyslu se řetězově přenesou do cen konečných produktů pro spotřebitele, což znovu přiživí inflaci.

Výroba elektřiny a vyrovnávání sítě

V moderní energetice hraje plyn roli tzv. závěrné elektrárny. Plynové elektrárny lze spustit během několika minut, což je ideální pro vykrývání výpadků, když nefouká vítr nebo nesvítí slunce.

Cena elektřiny na burze se na evropském trhu určuje podle nejdražšího zdroje, který je v danou chvíli potřeba k uspokojení poptávky. Tím je téměř vždy plyn. Pokud zdraží plyn, automaticky roste cena silové elektřiny pro celou síť.

Pokud by byl plyn extrémně drahý nebo nedostatkový, provozovatelé soustav by museli omezovat jeho využití. To by v kombinaci s nepříznivým zimním počasím, tzv. Dunkelflaute (období bez větru a slunce), mohlo ohrozit stabilitu přenosové sítě.

Lze v tomto směru plyn nahradit?

Krátkodobě, v horizontu nadcházející zimy, je plná náhrada zemního plynu nemožná, protože infrastruktura je pevně vybudovaná. Možnosti jsou značně omezené:

1. V průmyslu: Některé podniky mohou dočasně přejít na lehký topný olej nebo zkapalněný ropný plyn (LPG), pokud mají duální hořáky. Změna technologie na vodík nebo plnou elektrifikaci však trvá roky a vyžaduje miliardové investice.
2. V elektroenergetice: Plyn se částečně nahrazuje zvýšeným výkonem jaderných elektráren a plným nasazením uhelných bloků. Flexibilitu plynových elektráren (rychlý start) však obnovitelné zdroje samy o sobě nahradit nedokážou. K tomu jsou potřeba obří bateriová úložiště nebo přečerpávací elektrárny, kterých je stále nedostatek.

Je řešením obnovení těžby uhlí?

Obnovení utlumené těžby uhlí, zejména černého v hlubinných dolech nebo rozšiřování hnědouhelných lomů, není rychlým ani spásným řešením:

1. Technická náročnost: Znovuotevření zavřených dolů trvá měsíce až roky. Vyžaduje to odčerpání vody, zajištění chodeb a nákup nové techniky.
2. Lidské zdroje: V sektoru chybí kvalifikovaní horníci a technici. Propustění zaměstnanci si již našli práci jinde.
3. Ekologická legislativa: Evropská unie drží systém emisních povolenek (EU ETS). Spalování uhlí produkuje přibližně dvojnásobek CO2 oproti plynu, což uhelnou elektřinu při vysokých cenách povolenek extrémně prodražuje.
4. Logistika: Současná energetická infrastruktura (teplárny, elektrárny) prošla masivní plynofikací. Kotel upravený na plyn nemůže ze dne na den začít spalovat uhlí.

Uhlí může posloužit jako krizová rezerva prodloužením chodu stávajících uhelných elektráren, které ještě nebyly odstaveny. Plnohodnotné obnovení těžby pro nahrazení chybějícího plynu však ekonomicky ani technologicky nedává smysl.

Byla likvidace těžby strategickou chybou?

Obnovení těžby samozřejmě není jednoduché ani levné. To nikdo netvrdí. Vyžaduje to čas, lidi i peníze.

Otázka ale zní jinak: nebylo strategickou chybou tu těžbu vůbec rušit v době, kdy nemáme náhradu?

Zrušili jsme 250 let budovaný systém hlubinné těžby černého uhlí ve chvíli, kdy plyn stojí 75 eur a hrozí 120 eur. Vláda navíc drží plán na konec hnědého uhlí do roku 2033, přitom právě hnědé uhlí je dnes jediná krizová rezerva, která drží cenu elektřiny dole.

Nejde o to, zda dnes znovuotevřeme ČSM. To už technicky nejde, od července se zasypává. Jde o princip.

Energetická bezpečnost není o tom, co je hezké na papíře v Green Dealu. Je o tom, co máte pod nohama, když selže Hormuz, když Katar zastaví LNG a když Německo s 15letým minimem v zásobnících začne přetahovat plyn z trhu.

V tom světle bylo definitivní zničení těžební kapacity – zasypání jam, rozpuštění part, likvidace techniky – strategická chyba. Ne ekonomická, ale bezpečnostní. Uhlí jsme mohli zakonzervovat jako strategickou rezervu, jako to dělají Poláci. Místo toho jsme ho zničili.

A teď budeme platit 100 eur za plyn, abychom přeplatili Asii, zatímco vlastní uhlí pod nohama zasypáváme.

To je ta otázka z titulku. A odpověď je bohužel ano.

Redakce Český reportér 8.9.2026, 09,00h / Michal Malý, obrázky AI