Piráti: pusťte nás na ně!

Namísto digitálního ráje jsme se dočkali kolapsu klíčových státních systémů, a místo dostupného bydlení čelíme rekordní nečinnosti stavebních úřadů. Piráti, kteří se stylizovali do role odborníků na technologie a moderní řízení, v praxi předvedli bezprecedentní manažerské selhání, které Českou republiku bude stát miliardy korun.

Bartoš a digitalizace: Od velkolepých slibů k totálnímu kolapsu

Ivan Bartoš, coby vicepremiér pro digitalizaci, měl být architektem moderního státu. Jeho úkolem bylo přenést českou byrokracii do 21. století. Realita, která nastala po 1. červenci 2024, však připomínala spíše digitální středověk. Spuštění nového systému digitalizace stavebního řízení se stalo symbolem naprosté nepřipravenosti a ignorování varovných signálů. Úředníci na stavebních úřadech po celé zemi se ocitli v pasti nefunkčního softwaru, který postrádal základní funkce, chybovaly v něm mapové podklady a propojení na registry nefungovalo.

Problémy se však neobjevily z čistého nebe. Už v počátcích svého mandátu Bartoš zrušil původní zakázky připravené jeho předchůdkyní. Tento krok byl později kritizován a NSS potvrdil rozhodnutí ÚOHS rušící tendr na digitalizaci stavebního řízení, což jasně ukazuje na nezákonný postup při rušení těchto zakázek. Tím se celý proces zpozdil a dostal pod časový tlak, který vyústil v narychlo upečený a nedodělaný systém. Piráti, kteří se léta oháněli otevřenými výběrovými řízeními, nakonec sami narazili na pravidla hospodářské soutěže.

Stavební řízení v troskách a miliardové škody

Důsledky nefunkčního systému nebyly jen technického rázu; měly přímý dopad na ekonomiku státu. Stavební úřady hlásily obrovská zpoždění, stavebníci nemohli podávat žádosti a investoři zůstali v nejistotě. Podle ekonomických analýz a odhadů odborníků mohou potíže s digitalizací stavebního řízení způsobit velké škody v řádech miliard korun kvůli zablokované výstavbě a stagnaci trhu s nemovitostmi. Svaz měst a obcí (SMO ČR) opakovaně žádal Bartoše o krizová jednání, protože situace v regionech byla neudržitelná.

Sliby o tom, že manuál pro úředníky bude k dispozici měsíc po spuštění, působily v kontextu nefunkčního systému jako výsměch. Vláda nakonec musela narychlo schvalovat legislativní „bypass“, aby bylo možné alespoň provizorně pokračovat v papírovém řízení, což je přesný opak toho, co Piráti slibovali. Digitalizace stavebního řízení kolaps natolik ochromila, že premiér Petr Fiala v září 2024 ztratil trpělivost a Ivana Bartoše pro neschopnost odvolal. Výsledkem pirátského angažmá je rozhodnutí kabinetu zastavit stávající vývoj a začít znovu, s výhledem na plně funkční systém až v roce 2028.

Nesplněné sliby a realita bytové krize

Bydlení bylo jedním z hlavních témat, na kterých Piráti postavili svou volební kampaň. Slogan o dostupném bydlení pro všechny se však po třech letech na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) ukázal jako prázdná fráze. Počet nově zahájených staveb klesl, ceny nájmů ve velkých městech raketově vzrostly a mladé rodiny mají k vlastnímu bydlení dále než kdy dřív. Piráti nesplněné sliby v této oblasti maskovali vytvářením nových strategií a koncepcí, které ale v praxi nepřinesly ani jeden postavený byt navíc.

Kromě celostátní úrovně selhávají Piráti i v komunální politice, zejména v Praze. Namísto podpory výstavby přicházeli s kontroverzními nápady, jako byl návrh Adama Zábranského na špehování obyvatel přes data z elektroměrů, aby se zjistilo, které byty jsou prázdné. Tento zásah do soukromí vyvolal vlnu odporu. Stejně tak rušení privatizace bytů v některých městských částech pouze zakonzervovalo neutěšený stav, aniž by nabídlo alternativu pro ty, kteří bydlení hledají. Bytová krize se pod taktovkou Pirátů neřešila, ale spíše prohlubovala neschopností zrychlit povolovací procesy.

Transparentnost jako fasáda: Kauza Dozimetr a pražské zakázky

Největším paradoxem pirátské politiky je jejich postoj ke korupci. Strana, která vyrostla na kritice „starých struktur“ a slibovala absolutní transparentnost, se zapletla do největší korupční kauzy v historii moderní Prahy – kauzy Dozimetr. I když Piráti rádi ukazují prstem na koaliční partnery ze STAN, realita je taková, že k trestné činnosti docházelo v Dopravním podniku hl. m. Prahy (DPP) v době, kdy měli Piráti ve městě rozhodující slovo a Zdeněk Hřib seděl v primátorském křesle.

Odpovědnost za správu městských firem nelze delegovat pouze na koaliční partnery, pokud sedíte ve vedení města. Piráti v Praze čelí kritice za to, že manažeři dosazení do klíčových pozic ovlivňovali zakázky za miliardy korun. Opozice, v čele s Patrikem Nacherem, opakovaně upozorňovala na špínu v Dopravním podniku a na netransparentní zadávání zakázek. Hřibovy reakce, často doprovázené obstrukcemi při zřizování vyšetřovacích komisí, vyvolávají otázky, zda pirátská transparentnost není jen marketingovým produktem určeným pro voliče, zatímco v zákulisí pokračují staré praktiky.

Podezřelé odměny a holdingy

Dalším stínem na image „čisté“ strany je působení Zdeňka Hřiba v orgánech společností jako Pražská energetika Holding. Diskuse o odměnách za členství v dozorčích radách jsou přesně tím typem politiky, který Piráti dříve ostře kritizovali. Když se však sami dostali k moci, benefity spojené s funkcemi jim přestaly vadit. Tato dvojí morálka podkopává důvěru v celý politický systém a ukazuje, že Piráti se velmi rychle adaptovali na prostředí, které slibovali změnit.

Když práce ustupuje zábavě: Pivo, harmonika a recept na změnu

V momentě, kdy se stát potýkal s nefunkčním stavebním řízením a ekonomickými ztrátami, volili představitelé Pirátů zvláštní strategii komunikace. Namísto krizového managementu a tvrdé práce na opravě systémů jsme byli svědky bizarních marketingových kousků. Ivan Bartoš hrající na harmoniku v hospodách nebo Zdeněk Hřib točící pivo zdarma působí v kontextu jejich vládního selhání jako naprosté odtržení od reality.

Volební kampaně Pirátů se proměnily v parodii sebe sama. Používání receptů na „změnu“ postavených na jednoduchých popěvcích a hospodské zábavě uráží inteligenci voličů, kteří od nich očekávali odbornost a moderní správu věcí veřejných. Pokud je největším úspěchem ministra pro digitalizaci to, že se naučí refrén po šestém pivu, je něco v českém státě velmi špatně. Tato povrchnost se pak odráží v amatérismu, se kterým přistupují k legislativním procesům. Piráti tři roky připravovali novelu stavebního zákona, aby výsledkem byl naprostý chaos, který musela napravovat až opozice a zbytek vládní koalice.

Fiasko pirátských priorit: Legalizace a svoboda internetu v zapomnění

Kromě digitalizace a bydlení měli Piráti v programu i další silná témata, která po vstupu do vládních kabinetů prakticky zmizela. Slibovaná legalizace konopí je tématem, které Piráti vytáhnou před každými volbami, aby nalákali mladé voliče. Jakmile však usednou do křesel, téma se odsouvá na vedlejší kolej s odkazem na koaliční partnery. Stejně tak reforma autorského zákona a boj za svobodu internetu, což byly pilíře, na kterých strana vznikla, utichly v momentě, kdy bylo potřeba dělat skutečné politické kompromisy.

Piráti ve vládě ztratili svou tvář. Stali se z nich úředníci, kteří se sice obklopili drahými poradci, ale nedokázali prosadit ani své vlastní klíčové priority. Jejich působení se smrsklo na údržbu pozic a obhajobu neobhajitelných chyb. Digitalizace, která měla být jejich výkladní skříní, se stala jejich politickým hrobem.

Kolik nás pirátské experimenty skutečně stojí?

Bilance působení Pirátů ve vrcholné politice je varovná. Stát vynaložil obrovské prostředky na projekty, které nefungují. Podle dostupných informací za digitalizaci stavebního řízení stát zatím zaplatil 182 milionů korun, a to mluvíme pouze o přímých nákladech na vývoj softwaru. Daleko děsivější jsou však nepřímé škody. Digitalizace stavebního řízení vykazuje podle Senátu zásadní nedostatky a chyby, které vedly k ochromení celého stavebního sektoru.

Pokud započítáme ztráty investorů, ušlé zisky firem, zpožděné infrastrukturní stavby a náklady na nápravu systému, dostáváme se k číslům, která otřásají státním rozpočtem, jdou do miliard denně.. Piráti, kteří se prezentovali jako rozpočtově zodpovědní a efektivní, předvedli pravý opak. Jejich odchod z vlády v září 2024 byl logickým vyústěním agonie, do které své resorty dovedli. Česká republika se teď bude muset roky vzpamatovávat z důsledků jejich „odborného“ vedení a pracně obnovovat důvěru občanů v to, že stát je schopen digitální transformace bez toho, aby uvrhl celou zemi do chaosu.

Pirátská strana ukázala, že mezi aktivismem a reálnou správou státu zeje hluboká propast. Prázdné sliby o transparentnosti a modernizaci se rozplynuly v kauzách, jako je Dozimetr, a v manažerském selhání Ivana Bartoše. Pro voliče je to cenná, i když velmi drahá lekce: digitální stát se nepostaví hrou na harmoniku, ale tvrdou a kompetentní prací, kterou Piráti ve svém vládním angažmá prostě nepředvedli.

Komentář: MaCR, 3.8.26, 21,10h., ilustrativní obrázky AI