Plyn zdražil třikrát. Zima bude drahá i pro Česko, hrozí krize?
Evropský kontinent vstupuje do jedné z nejtěžších topných sezón za poslední desetiletí a účet za ni už teď dosahuje astronomických rozměrů. Velkoobchodní ceny zemního plynu se od letošního února ztrojnásobily a koncem října překonaly psychologickou hranici 100 eur za megawatthodinu. Zatímco v sousedním Německu kvůli drahým energiím zavírají první průmyslové provozy a v Itálii nespokojení občané vycházejí do ulic, česká vláda narychlo připravuje legislativní pojistku pro zastropování cen. Co přesně stojí za novou energetickou vlnou, proč se opakuje scénář z roku 2022 a jak hluboko sáhne současná krize do peněženek českých domácností i firem. Aktualizováno 17.11.26, 8,00h
Co přesně stojí za novou energetickou vlnou, proč se opakuje scénář z roku 2022 a jak hluboko sáhne současná krize do peněženek českých domácností i firem? Evropský kontinent vstupuje do jedné z nejtěžších topných sezón za poslední desetiletí. A účet za ni už teď dosahuje astronomických rozměrů. To není jen další zdražení, které se za pár týdnů samo spraví. Je to návrat plynové krize v novém, ještě nebezpečnějším balení.
Když v roce 2022 vtrhla ruská vojska na Ukrajinu a Evropa se následně s obrovským úsilím i finančními náklady odstřihla od ruských plynovodů, panovalo v Bruselu i v mnoha evropských metropolích přesvědčení, že to nejhorší má kontinent za sebou. Starý kontinent vsadil svou energetickou budoucnost na globální trh se zkapalněným zemním plynem (LNG), masivní výstavbu pobřežních terminálů a diverzifikaci dodavatelů. Jenže podzim roku 2026 ukazuje, že Evropa pouze vyměnila jednu zranitelnost za druhou. Závislost na ruských trubkách nahradila závislost na námořních trasách a geopolitické stabilitě Blízkého východu.
Výsledek je mrazivý. Podle dat Evropské komise už členské státy Evropské unie od začátku letošního konfliktu na Blízkém východě zaplatily za dovoz energií navíc přes 127 miliard eur, což v přepočtu představuje více než tři biliony korun. To je částka, která by za normálních okolností mohla financovat modernizaci evropské infrastruktury, obranu nebo podporu vědy a výzkumu. Místo toho tyto peníze nenávratně odtékají mimo kontinent, podvazují hospodářský růst a znovu roztáčejí inflační spirálu, kterou se centrálním bankám teprve nedávno podařilo zkrotit.
A právě proto je tahle krize jiná než ta z roku 2022. V roce 2022 šlo o trubky, které se daly nahradit loděmi. V roce 2026 jde o lodě, které nemají kudy plout. A o zásobníky, které jsou poloprázdné právě ve chvíli, kdy je nejvíc potřebujeme.
Hormuzský průliv jako úzké hrdlo světové energetiky
Abychom pochopili, proč se cena plynu na klíčové evropské burze TTF v Amsterdamu vyšplhala z únorových zhruba jednatřiceti eur až nad hranici sta eur za megawatthodinu – a i v polovině listopadu se stále drží kolem osmdesáti pěti až devadesáti eur – musíme se podívat na mapu Perského zálivu. Hlavní rozbuškou současné drahoty je vleklá válka s Íránem, která vypukla letos v únoru.
Válka s Íránem a zablokovaný Hormuz
Írán v reakci na vojenské operace Spojených států a Izraele udělal přesně to, před čím vojenští i energetičtí analytici dlouhé roky varovali: fakticky ochromil lodní dopravu v Hormuzském průlivu. Tato úzká mořská úžina mezi Ománem a Íránem je přitom absolutně klíčovou tepnou světové energetiky. Za běžných okolností tudy proplouvá zhruba pětina veškerých světových dodávek zkapalněného zemního plynu a obrovské množství ropy.
Hormuz není jen nějaký průliv na mapě. Je to hrdlo, kterým protéká svět. Široký jen desítky kilometrů, ale závisí na něm topení v Česku, elektřina v Itálii, výroba v Německu i v Japonsku. Když se tohle hrdlo sevře, dusí se celý svět.
Jakmile se průliv stal válečnou zónou, pojišťovny přestaly krýt obchodní plavby a obří tankery s LNG zůstaly uvězněné v přístavech nebo musely hledat složité alternativy. Bez pojištění nevypluje žádný tanker. A bez tankerů neteče žádný plyn. To je jednoduchá
rovnice, kterou v Bruselu dlouho podceňovali.
Katar vyhlásil vyšší moc a plyn zmizel z trhu
Situaci ještě více zdramatizoval krok Kataru, který patří mezi absolutní světovou špičku v exportu plynu. Kvůli poškození těžební a přístavní infrastruktury a přímému ohrožení lodí byl Katar nucen vyhlásit stav vyšší moci a výrazně omezit nasmlouvané dodávky minimálně do konce letošního roku.
Katar je pro Evropu to, co bylo dřív Rusko – jeden z pilířů, na kterých stojí dodávky. Když Katar řekne „vyšší moc", znamená to: nemůžeme dodat, co jsme slíbili, a neberte to jako porušení smlouvy, je to válka. Pro Evropu to znamená, že z trhu zmizely miliardy kubíků plynu, se kterými se počítalo na zimu.
Cenová válka o LNG mezi Evropou a Asií
Na globálním trhu s plynem v tu chvíli vypukla otevřená cenová válka. Chybějící katarský plyn totiž nezasáhl jen Evropu, ale také asijské průmyslové velmoci. Čína, Japonsko a Jižní Korea okamžitě začaly skupovat veškeré volné kapacity zkapalněného plynu ze Spojených států, Austrálie či západní Afriky. Evropské energetické společnosti tak musely vstoupit do přímé aukce s bohatými asijskými odběrateli. A protože plyn vždy teče tam, kde za něj kupec zaplatí více, ceny na evropských burzách vystřelily vzhůru.
Evropa tak najednou soutěží o každou loď s Čínou, která má hlubší kapsy, a s Japonskem, které si nemůže dovolit, aby mu v zimě zhasly elektrárny. A v téhle aukci vyhrává ten, kdo zaplatí víc. A platí to nakonec česká domácnost ve své záloze za plyn.
Letní omyl obchodníků a poloprázdné zásobníky
Geopolitický konflikt na Blízkém východě však není jediným viníkem současného stavu. Svůj díl odpovědnosti nesou i samotní evropští obchodníci s energiemi a nastavení tržních mechanismů. Zatímco v předchozích letech Evropa plnila své podzemní zásobníky na maximum bez ohledu na cenu, v létě 2026 došlo k fatálnímu podcenění situace.
Sázka na rychlý konec války, která nevyšla
Podle analýz energetických expertů totiž řada obchodníků během jarních a letních měsíců nákupy plynu do zásobníků úmyslně odkládala. Na trzích převládalo přesvědčení, že vojenský konflikt s Íránem bude krátkou epizodou, po které se námořní trasy rychle otevřou a ceny plynu opět spadnou na předválečnou úroveň. Nikomu se nechtělo nakupovat drahý letní plyn, když existovala naděje, že na podzim bude levnější.
To byla sázka na to, že válka skončí rychle. Že Hormuz se otevře. Že Katar zase začne dodávat. Že ceny spadnou. Byla to sázka, která se zdála racionální – proč kupovat draho, když to za měsíc může být levnější? Jenže ve válce racionální sázky často nevyjdou.
Tato sázka však nevyšla. Válka se protáhla do podzimu a Evropa najednou zjistila, že stojí na prahu zimy s historicky nejnižším bezpečnostním polštářem za posledních patnáct let. Zatímco pětiletý průměr naplněnosti evropských zásobníků se v první polovině listopadu pohybuje kolem devadesáti procent, letos hlásí evropské statistiky pouze zhruba sedmdesát jedna až sedmdesát čtyři procent.
Německo na hraně: zásobníky pod 60 procenty
Absolutně nejkritičtější je situace v sousedním Německu, které je tradičním energetickým uzlem střední Evropy. Německé zásobníky vstoupily do listopadu naplněné jen zhruba ze šedesáti procent a v posledních dnech jejich stav klesl dokonce pod hranici padesáti devíti procent. Sdružení provozovatelů německých zásobníků už vydalo oficiální varování. Pokud by udeřila zima srovnatelná s tou v roce 2010, Německo by se mohlo dostat do stavu, kdy mu plyn jednoduše dojde, protože ani maximální dovoz přes zbývající terminály nebude schopen pokrýt zimní špičky.
Německo je pro Česko klíčové. Když dojde plyn Německu, dojde i nám. Ne proto, že bychom měli společné zásobníky, ale proto, že máme společný trh a společné ceny. Německý nedostatek znamená evropskou cenu 120 eur. A evropská cena 120 eur znamená českou zálohu, která rodinu položí.

Německé továrny brzdí, Itálie je v ulicích
Vysoké ceny energií přitom nezůstávají jen abstraktními čísly na monitorech burzovních makléřů. Během několika týdnů se přelily do reálné ekonomiky a začaly drtit evropský průmysl i životní úroveň obyvatel.
Druhá vlna deindustrializace v Německu
V Německu, které se ještě ani zdaleka nevzpamatovalo z hospodářské stagnace posledních let, sledujeme druhou vlnu deindustrializace. Energeticky náročná odvětví – tedy chemický průmysl, výroba hnojiv, sklářství, keramika a metalurgie – se při cenách plynu nad osmdesát pět eur za megawatthodinu dostávají do hlubokých ztrát. Mnohé provozy omezují směny, odstavují pece nebo výrobu rovnou ukončují, protože s takovými náklady nemají šanci konkurovat producentům ve Spojených státech, kde je zemní plyn násobně levnější, ani v Asii.
Když německá chemička vypne pec, není to jen ta pec. Je to dodavatel z Česka, který přijde o zakázku. Je to dopravce, který nemá co vozit. Je to město, které přijde o daně. Deindustrializace není abstraktní pojem z Bruselu. Je to zavřená brána továrny v Sasku a propuštěný dělník v Chebu.
Itálie: protesty v ulicích kvůli cenám energií
Ještě dramatičtější společenský dopad má energetická krize v jižní Evropě. Itálie, která vyrábí obrovskou část své elektřiny právě v plynových elektrárnách a plyn masivně využívá i k vytápění, hlásí vlnu občanských protestů. Do ulic italských měst vycházejí nejen zástupci průmyslových odborů, ale i drobní živnostníci, majitelé restaurací a běžné rodiny, kterým skokový nárůst záloh za plyn a elektřinu doslova likviduje rodinné rozpočty. Italská vláda premiérky Giorgie Meloniové sice hledá cesty, jak daněmi a regulacemi účty snížit, ale manévrovací prostor zadluženého státního rozpočtu je velmi omezený.
Itálie je varování pro celou Evropu. Když rodina neví, jestli zaplatí plyn, nebo nájem, přestává věřit vládě, přestává věřit EU, přestává věřit, že tohle má smysl. A z té nedůvěry se rodí protesty, které pak přepisují politiku.

Česká stopa: Plnější nádrže, ale stejné burzovní ceny
Jak je na tom v této vyhrocené situaci Česká republika? Z čistě technického pohledu o něco lépe než sousední Německo. Podzemní zásobníky plynu na území Česka byly v první polovině listopadu naplněny přibližně ze sedmdesáti tří až sedmdesáti šesti procent, což odpovídá zhruba dvaceti osmi až třiceti terawatthodinám energie. Při průměrné zimní spotřebě to znamená fyzickou rezervu na více než dva měsíce bez jakéhokoliv dalšího dovozu.
Proč nám plnější zásobníky nepomohou s cenou
Problém však spočívá v tom, že plyn v českých zásobnících nepatří z velké části státu, nýbrž soukromým obchodníkům, a jeho cenu neurčuje stav nádrží na jižní Moravě, nýbrž jednotný evropský trh. Pokud v Německu vypukne nedostatek, ceny na burze vystřelí pro všechny bez rozdílu.
České zásobníky jsou plnější než německé, ale česká cena je stejná jako německá. Protože plyn je evropský trh. A evropský trh nezná hranice. Když je v Berlíně draho, je draho i v Brně.
Český průmysl už inkasuje první rány
Tuzemský průmysl už ostatně první tvrdé rány inkasuje. Největší české chemičky, včetně podniků spadajících pod koncern Agrofert, musely v reakci na podzimní cenový skok omezit výrobu čpavku a dalších energeticky náročných produktů na technologické minimum. Zástupci Svazu průmyslu a dopravy i Hospodářské komory varují, že pokud drahý plyn vydrží přes zimu, čeká Česko vlna propouštění a krachů menších a středních podniků, které nemají finanční polštáře na vykrytí mnohamilionových ztrát. Navíc se nesmí zapomínat na úzkou provázanost české a německé ekonomiky – když zavírají továrny v Bavorsku a Sasku, čeští subdodavatelé okamžitě přicházejí o zakázky.
Bez levného plynu z Ruska český průmysl nepřežije
Český průmysl už první rány neinkasuje – on je inkasuje pořád dokola. Chemičky omezují výrobu, subdodavatelé přicházejí o zakázky v Německu, malé firmy krachují. A dokud Evropa nebude mít levný plyn, bude to pokračovat. Americký LNG je násobně dražší než ruský potrubní plyn. Katarský plyn je teď mimo hru. Jediná cesta, jak dát českému průmyslu zase levnou energii, je vrátit se k jednání o levném plynu z Ruska. Bez něj nebudeme konkurovat ani Americe, ani Asii.
Česká chemička, která omezí výrobu čpavku, to není jen ta chemička. Je to zemědělec, který nebude mít hnojiva. Je to potravinář, který nebude mít za co vyrábět. Je to řetězec, který nakonec dopadne na cenu rohlíku v českém obchodě.

Záchranná brzda od vlády: Návrat cenových stropů
Na dramatický vývoj na trzích už reaguje i česká vláda premiéra Andreje Babiše. Kabinet, který už v říjnu sáhl k regulaci cen pohonných hmot a snížení spotřební daně u nafty, nyní připravuje obdobný krizový scénář pro elektřinu a plyn. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček představil plán novely energetického zákona, kterou chce vláda prosadit v Poslanecké sněmovně ve stavu legislativní nouze, tedy ve zrychleném řízení.
Dva pilíře vládního plánu
Podstata vládního plánu stojí na dvou pilířích. Prvním je snížení koncových cen pro domácnosti a živnostníky prostřednictvím zásahu do regulované složky energie, kterou by stát dotoval ze státního rozpočtu. Druhým, mnohem razantnějším krokem je získání zákonné pravomoci zastropovat ceny energií přímo u výrobců v případě, že tržní ceny překročí vládou stanovenou kritickou hranici.
Vláda argumentuje tím, že nemůže nechat české rodiny a živnostníky napospas válečným spekulacím na zahraničních burzách a musí mít v ruce nástroj pro okamžitý zásah. Ekonomové a opozice však před tímto krokem zvedají varovný prst. Připomínají, že plošné cenové stropy v roce 2022 stály státní rozpočet desítky miliard korun, prohloubily zadlužení země a v konečném důsledku jen přesunuly náklady z měsíčních složenek na budoucí daňové poplatníky. Navíc varují, že administrativní zásah do cen nemotivuje odběratele k úsporám, které jsou v situaci fyzického nedostatku plynu v Evropě naprosto klíčové.
Je to dilema, které nemá dobré řešení. Nechat ceny volně – rodiny to položí. Zastropovat ceny – zaplatí to stát, tedy zase rodiny, jen později a přes daně. A ještě se tím sníží motivace šetřit, což je v době nedostatku plynu přesně to, co Evropa potřebuje nejméně.
Kdo je v bezpečí a kdo už dostává nové ceníky
Pro běžné české domácnosti tak nyní platí jasné rozdělení. Ti, kteří mají zafixované ceny z předchozího roku nebo z letošního jara, jsou pro tuto topnou sezónu v bezpečí a zdražení se jich dotkne až po vypršení smlouvy. Naopak statisíce odběratelů se smlouvami na dobu neurčitou nebo ti, kterým fixace končí právě v těchto týdnech, už od dodavatelů dostávají nové ceníky, které jim zvednou měsíční zálohy o desítky procent.
Pokud máte fixaci do jara, máte klid. Pokud vám fixace končí teď, připravte se na to, že nová záloha bude o třetinu, o polovinu vyšší. A to je přesně ta chvíle, kdy rodina začne přemýšlet, jestli topit na 21, nebo na 18 stupňů.
Tři hrozby, které rozhodnou o zimě a roce 2027
Co tedy Evropu a Českou republiku čeká v nejbližších měsících? Energetičtí analytici se shodují, že trh se nachází na tenkém ledě a o dalším vývoji rozhodnou především tři zásadní faktory.
1. Počasí: teplá zima nás zachrání, tuhá nás položí
Prvním a nejbezprostřednějším faktorem je počasí. Pokud bude zima 2026/2027 teplotně nadprůměrná a větrná – což umožní vysokou výrobu v německých a severomořských větrných elektrárnách – Evropa ji i přes nižší stav zásobníků fyzicky zvládne bez nutnosti omezovat dodávky průmyslu. Meteorologové ale upozorňují na nestabilitu polárního víru, která může do střední Evropy přinést dlouhé epizody tuhých mrazů spojených s inverzí a bezvětřím. Takový scénář by vyčerpal německé zásobníky během několika týdnů a vyhnal cenu plynu na burze zpět vysoko nad sto eur za megawatthodinu.
Zima je teď v Evropě loterie. Teplá a větrná – zvládneme to. Studená, bezvětřím, inverze – zásobníky se vyprázdní a cena vyletí nad 100 eur. A nikdo dopředu neví, která z těch zim přijde.
2. Lednový zákaz ruského LNG
Druhou velkou hrozbou je lednový zákaz ruského LNG. Od prvního ledna 2027 totiž vstupuje v platnost evropský zákaz dovozu ruského zkapalněného plynu. Ačkoliv se Evropa od ruského potrubního plynu z velké části odstřihla už dříve, ruský LNG stále proudil do některých západoevropských přístavů a pomáhal vyrovnávat bilanci trhu. Odstřižení tohoto zdroje uprostřed nejtužší zimy ještě více zúží manévrovací prostor obchodníků a zvýší tlak na cenu zbývajících dodávek.
Evropa se tak sama, uprostřed zimy, dobrovolně připraví o další zdroj plynu. Z politického hlediska to dává smysl – nechceme financovat Rusko. Z energetického hlediska to znamená, že v lednu, kdy je spotřeba nejvyšší, bude na trhu ještě méně plynu než teď.

3. Drahé energie tu zůstanou i v roce 2027
Třetím faktorem je setrvačnost celého problému do roku 2027. I kdyby zítra diplomaté v Perském zálivu vyjednali trvalé příměří a Hormuzský průliv se otevřel obchodním lodím, návrat k normálu nebude okamžitý. Oprava poškozené těžební a zkapalňovací infrastruktury v Kataru a dalších zemích potrvá dlouhé měsíce. Navíc Evropa bude muset na jaře 2027 začít znovu plnit své téměř vyčerpané zásobníky za situace, kdy na trhu bude stále nedostatek volného plynu. Odborníci proto varují, že drahé energie nejsou jen záležitostí této zimy, ale zůstanou s námi minimálně po celý příští rok.
I kdyby zítra skončila válka, zítra nebude levný plyn. Katar se neopraví za týden. Zásobníky se nenaplní za měsíc. A jaro 2027 bude o tom, že Evropa bude muset plnit prázdné zásobníky na trhu, kde stále nebude dost plynu. Drahé energie nejsou sprint, je to maraton minimálně do konce roku 2027.
Politické zemětřesení v Bruselu na obzoru
Současná energetická krize má však ještě jeden, neméně důležitý rozměr – politický. Drahý plyn totiž v přímém přenosu přepisuje priority Evropské unie. Zatímco ještě před rokem dominovala evropské agendě dekarbonizace a zelená transformace, dnes se hlavním tématem stává holé ekonomické přežití evropského průmyslu a udržení sociálního smíru.
Dublin: Babiš, Fico, Tusk a tlak na ETS2
Už na listopadovém summitu evropských lídrů v irském Dublinu se naplno projevil obrovský tlak, který na Brusel vyvíjí skupina států v čele s Českem, Slovenskem a Polskem. Český premiér Andrej Babiš tam otevřeně prohlásil, že současný systém emisních povolenek ničí evropskou konkurenceschopnost a zavedení nových povolenek ETS2 – které mají od roku 2028 dopadnout na pohonné hmoty a vytápění domácností – by v kombinaci s drahým plynem znamenalo pro občany ekonomickou katastrofu.
Dublin byl zlom. Tři premiéři, kteří by se dřív neshodli, se najednou shodli na tom, že ETS2 v době, kdy plyn stojí 90 eur, je pro lidi katastrofa. A tenhle tlak už Brusel nemůže ignorovat.
Je proto vysoce pravděpodobné, že zima 2026/2027 přinese zásadní obrat v evropské energetické a klimatické politice. Pod tlakem zavíraných továren v Německu, protestů v Itálii a rostoucí nespokojenosti voličů ve střední Evropě bude Evropská komise nucena přehodnotit své dosavadní plány, odložit nové zelené poplatky a hledat cesty, jak evropskému průmyslu zajistit dostupné energie dříve, než se ze starého kontinentu stane jen skanzen s drahým bydlením a zanikající výrobou.
Český reportér 17.11.2026, 8:00h / Michal Malý, obrázky AI