Bude Evropa u jednání o míru s Ruskem účastník, nebo komparz?
V Abú Dhabí se to příliš nepovedlo. V Dublinu pak Jared Kushner slíbil Zelenskému, že Evropa u jednání o míru s Ruskem bude. Zní to hezky. Jenže otázka zůstává: bude Evropa u toho stolu opravdu rozhodovat, nebo tam bude jen přihlížet, zatímco o ní rozhodnou jiní? A kde v tom je Česko, které v Dublinu bylo, ale v tom budoucím týmu není, a přesto platit bude? Aktualizováno 19.11.26, 8,00h.
Co se nepovedlo v Abú Dhabí
Vraťme se o krok zpět. V Abú Dhabí se jednalo o míru na Ukrajině. Jednalo se dlouho, jednalo se potichu a výsledek? Žádný.
Nepovedlo se dohodnout příměří, nepovedlo se dohodnout ani rámec, na kterém by se dalo stavět. Zůstaly jen obecné fráze o tom, že se bude dál jednat. A to je přesně ten problém. Zatímco se v Abú Dhabí mluvilo do prázdna, válka pokračuje, Ukrajina potřebuje peníze a Evropa potřebuje vědět, co bude dál.
A právě proto byl Dublin tak důležitý. Protože tam se mělo ukázat, jestli Evropa zůstane jen divákem, který platí a pak se dozví výsledek z televize, nebo jestli bude u stolu, když se o její budoucí bezpečnosti rozhoduje.
Co Kushner slíbil v Dublinu
V Dublinu se 12. listopadu sešel summit Evropského politického společenství a 13. listopadu 2026 navazující neformální summit Evropské unie. Nebyla to klasická schůze, kde se podepisují závazné smlouvy. Byla to koordinace. Lídři se snažili ukázat, že Evropa dokáže mluvit jedním hlasem.
A do toho přijel Jared Kushner. Zeť a vyjednavač Donalda Trumpa. Sešel se se Zelenským a řekl mu to, co Evropa chtěla slyšet: Evropané budou u jednání o míru s Ruskem.
Zní to jako průlom. Po Abú Dhabí, kde se Evropa motala někde na okraji, najednou příslib, že u stolu bude. Ale ptám se – a ptát se musíme všichni – co ten slib ve skutečnosti znamená?
Bude Evropa u stolu jako rovnocenný partner, který může říct ne? Nebo tam bude jen proto, aby se neřeklo, že se o ní jedná bez ní, a pak jí bude předložen hotový papír k podpisu?

Kdo bude Evropu zastupovat? Tým, ve kterém Česko není
Nejviditelnějším výsledkem Dublinu je dohoda na tom, kdo bude Evropu u mírových rozhovorů o Ukrajině zastupovat. Podle předsedy Evropské rady Antónia Costy usednou k jednacímu stolu nejvyšší představitelé institucí Evropské unie společně se zástupci pěti klíčových evropských mocností – Německa, Francie, Velké Británie, Itálie a Polska.
Český premiér Andrej Babiš to označil za dobrý pokrok, protože Evropa tím dává najevo, že chce mluvit jedním hlasem. A v tom má pravdu. Lepší než žádný tým je nějaký tým.
Jenže si to řekněme na rovinu: V Dublinu Česko bylo – zastupoval ho premiér Babiš. Ale v tom budoucím vyjednávacím týmu pěti – Německo, Francie, Británie, Itálie, Polsko – Česko není. Nejsme Německo, nejsme Francie, nejsme Polsko. Jsme země, která patří mezi nejotevřenější ekonomiky světa, která posílá na Ukrajinu pomoc, která přijala statisíce uprchlíků, která bude platit obnovu Ukrajiny i evropskou obranu – ale u stolu, kde se o tom rozhoduje, nesedíme.
A to je ta otázka, kterou jsem nechal otevřenou v minulém článku a která je pořád bez odpovědi: kdo bude rozhodovat o nás, když ne my?
Podle diplomatických zdrojů, které citoval server European Pravda, se lídři v Dublinu navíc ani neshodli na tom, zda budou všichni členové toho týmu jednat společně u jednoho stolu, nebo zda vznikne funkce jediného hlavního evropského vyjednavače. Neshodli se ani na konkrétních mantinelech a požadavcích vůči Moskvě. To má být hlavním tématem navazující schůzky v Berlíně 19. listopadu.
Takže máme tým, který ještě neví, jak bude jednat, ani co přesně bude chtít. A máme slib od Kushnera, že u stolu budeme. To není vyjednávací pozice, to je zatím jen přání.
První debata o umělé inteligenci – a proč je důležitá i pro mír
Summit v Dublinu se zapsal do historie ještě jednou věcí. Poprvé na nejvyšší politické úrovni otevřel strategickou debatu o budoucnosti umělé inteligence a technologické soběstačnosti Evropy vůči Spojeným státům a Číně. Jednání se osobně zúčastnili šéf evropské AI společnosti Mistral AI Arthur Mensch a nositel Nobelovy ceny Geoffrey Hinton.
Proč to sem patří? Protože kdo nemá technologie, nemá ani suverenitu. Lídři si v Dublinu uvědomili, že bez technologické konkurenceschopnosti nebude mít EU v budoucnu dostatečnou ekonomickou ani geopolitickou váhu. Cílem bylo najít cesty, jak odstranit byrokratické překážky, zjednodušit regulace a přilákat masivní soukromé investice do evropské výpočetní infrastruktury, datových center a výroby pokročilých čipů.
To je správně. Ale je to debata na roky. Mír na Ukrajině se řeší teď.

Koordinace bez peněz a bez rozhodnutí
Čtvrteční zasedání Evropského politického společenství umožnilo koordinaci postojů nejen uvnitř EU, ale i s klíčovými nečlenskými partnery, mezi něž patří Velká Británie, Norsko či Kanada. Česká republika se během jednání připojila ke třem společným mezinárodním deklaracím zaměřeným na boj s nelegální migrací, posílení evropské bezpečnostní architektury a vytvoření koalice proti obchodu s drogami.
Kvůli neformálnímu formátu summitu však v Dublinu nepadla žádná konečná rozhodnutí o dalším financování Ukrajiny v roce 2027 ani o přijetí nového balíku protiruských sankcí. Evropská komise má příslušné legislativní a finanční návrhy předložit až před mimořádným summitem Evropské rady, který je naplánován na 26. a 27. listopadu.
Takže shrnuto: shodli jsme se, že se shodneme. Peníze, sankce, konkrétní mandát – to všechno až později.
Má Evropa šanci prosadit se proti velmocem?
V kuloárech dublinských jednání rezonovaly silné obavy z chystaného summitu amerického, ruského a čínského prezidenta. Podle informací serveru RBC-Ukraine řada evropských lídrů v čele s německým kancléřem Friedrichem Merzem varovala před scénářem, kdy by se světové velmoci dohodly na novém uspořádání bezpečnostní architektury bez přímého vlivu samotné Evropy.
A ta obava je oprávněná. Podívejme se na to realisticky.
Proč je pozice Evropy slabší
Jsou tři důvody, proč Evropa nemůže Washingtonu, Pekingu či Moskvě vnutit svou vůli, pokud se ty velmoci rozhodnou jednat mezi sebou.
1. Vojenská závislost na USA. Podle bezpečnostních expertů z institucí jako Mezinárodní institut pro strategická studia zůstává evropská obrana zásadně závislá na americkém jaderném deštníku, strategické logistice, satelitním průzkumu a zpravodajských kapacitách. Pokud by Spojené státy omezily svou angažovanost v Evropě, evropské armády nejsou schopny ten výpadek v krátkém čase plně nahradit.
2. Pomalé rozhodování EU. Zatímco lídři USA, Číny a Ruska rozhodují centralizovaně a rychle, Evropská unie musí hledat složitý konsenzus mezi 27 členskými státy s odlišnými historickými zkušenostmi a ekonomickými zájmy. Komentátoři serveru Politico Europe upozorňují, že právě zdlouhavé dohady o mandátech a zastoupení oslabují vyjednávací pozici Bruselu.
3. Žádné páky na Peking. Čína vnímá jako svého jediného rovnocenného partnera a strategického rivala Spojené státy. Evropská unie nedisponuje takovými vojenskými ani diplomatickými nástroji, kterými by mohla Peking přimět ke změně postoje, pokud se na něm Čína neshodne s Washingtonem.
Tohle není pesimismus, to je realita. A právě proto ten Kushnerův slib zní tak křehce.

Co Evropa v ruce drží – a proč bez ní mír nepůjde
Přesto Evropa není bezmocná. Drží v ruce několik klíčových nástrojů, bez nichž nemůže žádná trvalá dohoda o evropské bezpečnosti v praxi fungovat.
Klíč ke zmrazeným ruským aktivům a sankcím. Drtivá většina zmrazených ruských státních aktiv leží v evropských finančních institucích, především v belgické clearingové společnosti Euroclear. Bez souhlasu Evropské unie nelze ty prostředky uvolnit, použít na poválečnou obnovu Ukrajiny, ani zrušit nejtvrdší hospodářské a finanční sankce vůči Ruské federaci.
Financování obnovy. Podle dat Kielského institutu pro světovou ekonomiku nese Evropa největší díl celkové finanční a makroekonomické podpory Ukrajiny. Jakákoli mírová dohoda, která počítá s ekonomickou stabilizací regionu nebo vysláním mírových sil, se bez evropských peněz a evropské účasti neobejde.
Ekonomická váha jednotného trhu. EU zůstává jedním z největších obchodních bloků světa a nenahraditelným exportním trhem pro čínské zboží i klíčovým prostorem pro americké investice. V oblasti obchodních cel, regulací a technických standardů tak musí velmoci brát evropský postoj v potaz.
Tohle je naše skutečná páka. Ne fráze, ale peníze, sankce a trh. Otázka je, jestli ji dokážeme použít, nebo jestli ji zase jen odevzdáme výměnou za to, že smíme sedět u stolu.
Co by dohoda velmocí znamenala pro EU – a pro Česko
Pokud by se USA, Čína a Rusko dohodly bez přímého zapojení Bruselu, přineslo by to ekonomice Evropské unie smíšené, ale v mnoha strategických oblastech vysoce rizikové dopady.
Tři hlavní rizika pro EU
Přesměrování čínské nadprodukce do Evropy. Analytici z Brookings Institution a Centra pro strategická a mezinárodní studia varují, že pokud Washington a Peking urovnají vzájemné celní spory, čínský průmysl přesměruje své obrovské výrobní přebytky ještě intenzivněji na evropský trh. To by vytvořilo drtivý cenový tlak na evropský zpracovatelský průmysl, zejména v automobilovém sektoru, strojírenství a výrobě zelených technologií, což by ohrozilo statisíce pracovních míst.
Obrovská zátěž pro rozpočty. Případné omezení americké vojenské a finanční angažovanosti v Evropě by přeneslo hlavní náklady na obranu kontinentu a poválečnou obnovu Ukrajiny na evropské daňové poplatníky. Už teď Evropská komise řeší, jak pomocí společných půjček pokrýt rozpočtový výpadek Kyjeva pro rok 2027 ve výši přibližně 70 miliard eur. Souběžně s tím musí členské státy navyšovat vlastní obranné rozpočty, což omezí prostor pro investice do infrastruktury, vědy a sociálních systémů.
Suroviny a sankce. Velmocenská dohoda o přístupu ke kritickým surovinám a vzácným zeminám by mohla Evropu odsunout na vedlejší kolej a prodražit jí technologickou transformaci. Zároveň by se EU dostala pod silný tlak v otázce protiruských sankcí. Pokud by Washington v rámci širší dohody své sankce zmírnil, jejich jednostranné udržení ze strany EU by výrazně znevýhodnilo evropské firmy oproti americké a asijské konkurenci.
A co by to přineslo dobrého?
Nebuďme jen negativní. Uklidnění globálních trhů a pokles cen energií by stabilizovalo světové finanční trhy, omezilo riziko výpadků v námořní přepravě a snížilo rizikovou přirážku u cen ropy, zemního plynu a základních surovin. To by přineslo úlevu evropským domácnostem i energeticky náročnému průmyslu.
A ukončení bojů by otevřelo obrovský trh pro obnovu zničené ukrajinské infrastruktury, energetiky a bytového fondu. Evropské stavební, strojírenské a technologické firmy by díky geografické blízkosti a napojení na evropské fondy získaly významný podíl na těchto zakázkách.

Dopad na Česko: autoprůmysl, rozpočet, příležitosti
Na ekonomiku České republiky by se to všechno přeneslo velmi rychle a s vysokou intenzitou. Česko patří mezi nejotevřenější ekonomiky světa a jeho prosperita je přímo navázána na kondici západoevropského průmyslu. Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí ČR dosahuje podíl českého exportu na HDP přibližně 68 % a téměř 30 % veškerého tuzemského vývozu směřuje do sousedního Německa.
Tlak na český autoprůmysl přes Německo
Největší ekonomické riziko pro Česko představuje dopad na automobilový průmysl. Podle dat Sdružení automobilového průmyslu tvoří tento sektor zhruba 9 % českého HDP, podílí se 24 % na celkovém exportu a přímo i nepřímo zaměstnává kolem 500 tisíc lidí.
Přestože se tuzemským výrobcům finálních vozů v čele se Škodou Auto daří na evropském trhu lépe než německé konkurenci, stovky českých subdodavatelských firem jsou životně závislé na zakázkách z německých automobilek. Pokud by příliv levné čínské produkce do západní Evropy oslabil německý autoprůmysl, projeví se to v Česku poklesem objednávek, tlakem na snižování marží a rizikem propouštění v dodavatelském řetězci.
To není teorie. To je to, co by pocítili lidé v Mladé Boleslavi, v Nošovicích, v desítkách menších firem po celé republice.

Vyšší zátěž pro státní rozpočet
Přenesení nákladů na evropskou obranu a obnovu Ukrajiny z USA na Evropu by vytvořilo citelný tlak na české veřejné finance. Podle prognóz Ministerstva financí ČR stojí hospodářský růst Česka v letech 2026 a 2027 především na domácí poptávce a investicích. Nutnost přispívat vyššími částkami do společných evropských fondů a zároveň plnit závazky v oblasti obranných výdajů by omezila rozpočtový prostor vlády pro investice do dopravní infrastruktury, školství či daňové úlevy. České strojírenství a elektrotechnika by navíc mohly čelit zdražení vstupů v případě, že velmoci omezí volný obchod s kritickými surovinami a čipy.
Jinými slovy: budeme platit víc, a rozhodovat o tom budou jiní. Přesně to, před čím jsem varoval.
Příležitosti, které nesmíme prošvihnout
Navzdory rizikům nabízí případné uklidnění situace i konkrétní příležitosti pro českou ekonomiku.
Obnova Ukrajiny. Díky geografické blízkosti, jazykové příbuznosti a již rozběhnutým vládním i firemním programům mají tuzemské stavební, energetické, vodohospodářské a dopravní firmy velmi dobrou výchozí pozici pro získání lukrativních zakázek při rekonstrukci Ukrajiny.
Přesun výroby k nám. Nižší provozní a mzdové náklady oproti Německu činí z České republiky atraktivní výrobní základnu. V případě, že budou německé průmyslové koncerny nuceny kvůli asijské konkurenci snižovat náklady, mohou část své výroby či vývoje přesunout právě do svých českých poboček.
Úleva pro energeticky náročná odvětví. Stabilizace globálních komoditních trhů a pokles cen energií by výrazně pomohly tradičním českým odvětvím, jako je chemický průmysl, sklářství, keramika nebo hutnictví, které v posledních letech trpěly vysokými náklady na energie.
Závěr: Bude Evropa u stolu, nebo jen u dveří?
Jednání v Dublinu ukázala, že si evropští lídři plně uvědomují vážnost situace. Snaha vytvořit jednotný vyjednávací tým pro Ukrajinu a podpořit evropskou technologickou soběstačnost v oblasti umělé inteligence je krok správným směrem.
Ačkoliv Evropská unie nemůže Spojeným státům, Číně a Rusku diktovat podmínky globálních dohod, drží v rukou klíčové finanční a obchodní nástroje v podobě zmrazených ruských aktiv, sankčního režimu a obrovského jednotného trhu.
Pro Evropskou unii i Českou republiku bude v nadcházejících měsících rozhodující, zda dokážou tuto ekonomickou váhu přetavit v reálný diplomatický vliv, ochránit svůj průmysl před čínskou nadprodukcí a zajistit, aby evropské a české firmy hrály klíčovou roli při budoucí obnově Ukrajiny.
A já se ptám znovu, jako v minulém článku: slíbil Evropě Kushner stůl, nebo jen židli u dveří? V Abú Dhabí se to nepovedlo. V Dublinu Evropa dostala slib. V Berlíně 19. listopadu a na mimořádném summitu 26. a 27. listopadu se ukáže, jestli to byl slib, nebo jen věta pro novináře.
Protože pokud budeme u jednání o míru s Ruskem jen přihlížet, zaplatíme to my. Penězi, prací i bezpečností. A o nás se bude rozhodovat bez nás.
Termín a místo přímého jednání s Ruskem (ve formátu USA–Ukrajina–Rusko za účasti nového evropského vyjednávacího týmu) zatím stanoveny nebyly. Probíhá však intenzivní série přípravných schůzek s pevně danými daty. [1, 2, 3, 4]

Potvrzené nejbližší termíny a místa jednání
- Čtvrtek 19. listopadu 2026 – Berlín (Německo). Uskuteční se zde schůzka ukrajinské delegace, evropských spojenců a zvláštních amerických vyslanců Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Podle serveru Kyiv Independent se bude jednat v rámci takzvané Koalice ochotných (zástupci Francie, Německa, Velké Británie, Itálie, Polska, institucí EU a NATO). Cílem je sladit společný postup, bezpečnostní záruky pro Ukrajinu a plán poválečné obnovy před další fází rozhovorů s Ruskem. [1, 2, 3, 4]
- Čtvrtek 19. listopadu 2026 – Šen-čen (Čína). Ve stejný den proběhne na okraji summitu APEC první společné setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa, čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a ruského prezidenta Vladimira Putina. Podle informací stanice CNBC chce Moskva otevřít téma války na Ukrajině, zatímco Washington dává najevo, že hodlá řešit především jaderné odzbrojení, obchod a Blízký východ. [1]
- 26. a 27. listopadu 2026 – Brusel (Belgie). Plánovaný mimořádný summit Evropské rady, na kterém mají lídři EU rozhodnout o dalším financování Ukrajiny na rok 2027 a případných nových sankcích.
Dosavadní průběh a další výhled
Poslední přímá trilaterální jednání mezi delegacemi USA, Ukrajiny a Ruska proběhla 10. a 11. listopadu 2026 v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Evropské země se jich tehdy přímo neúčastnily. Právě po tomto kole jednání potvrdili ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a americký vyslanec Jared Kushner, že do dalšího kola rozhovorů již budou zapojeni i evropští zástupci. [1, 2, 3]
Kdy a kde se uskuteční samotné čtvrté kolo přímých rozhovorů s Ruskem (zda opět v Abú Zabí, nebo v jiné lokalitě), se teprve dohodne na základě výsledků čtvrtečních schůzek v Berlíně a Šen-čenu.
Český reportér 19.11.2026, 8:00h / Michal Malý, obrázky AI