Macinkův projev: Revoluce v diplomacii a 3 nové principy

V Černínském paláci se v pondělí 24. srpna stalo něco, co tu dlouho nebylo. Nový ministr zahraničí Petr Macinka nepřednesl obvyklou úřednickou zdravici velvyslancům. Přednesl programový projev, který má ambici změnit nejen diplomacii, ale i způsob jakým o sobě přemýšlíme jako stát.

Zatímco média řeší jogurtové bitvy, tenhle projev jak doufáme nezapadne. Je to podle nás nejdůležitější text, který z ministerstva zahraničí za poslední roky přišel. Nejtěžší úkol: Vidět svět, který teprve vzniká

Macinka začal větou, která by měla viset v každé kanceláři na ministerstvu: „Nejtěžším úkolem politika ani diplomata není reagovat na svět, který vidí kolem sebe. Nejtěžším úkolem je rozpoznat svět, který teprve vzniká.“

A hned pojmenoval, co většina české politické elity posledních 15 let odmítala vidět: „Svět se stává multipolárnějším, konkurenčnějším a transakčnějším. Moc se přesouvá. Ekonomická. Technologická. Vojenská. Mění se i demografie. Těžiště světového dění se posouvá ze severního Atlantiku směrem k Asii.“

To není anti-západní řeč. Naopak, Macinka hned dodává: „Spojené státy zůstávají naším nejdůležitějším spojencem mimo Evropu a pilířem transatlantické bezpečnosti.“ Jen upozorňuje, že jejich pozornost už je v Pacifiku u Číny. A my, malá země uprostřed Evropy, se musíme podle toho zařídit. Doteď jsme dělali, jako by se nic neměnilo.

To je první pozitivum projevu - konečně realismus místo iluzí. „Úkolem diplomacie není bojovat za naše iluze o světě. Jejím úkolem je pomoci České republice obstát v prostředí, ve kterém Západ už nemá tak dominantní postavení, na jaké jsme byli zvyklí.“ Konec doby, kdy existoval jen jeden správný názor.

Druhá, nejsilnější část projevu, míří dovnitř Západu a vysvětluje, proč je naše společnost tak rozdělená. „Po geopolitickém vítězství na konci studené války jsme postupně začali podléhat dojmu, že nejen naše základní hodnoty, ale také naše momentální politické preference se staly univerzálními. Že existuje jeden správný pohled na společnost, ekonomiku, evropskou integraci, migraci, energetiku nebo klima. A že člověk, který tento pohled zpochybňuje, nemá pouze jiný politický názor, ale že je s ním něco v nepořádku.“

„Kritika další centralizace Evropské unie byla vydávána za odpor k Evropě. Obrana hranic za nedostatek solidarity. Prosazování národního zájmu za sobectví. Nesouhlas s některými důsledky zelené politiky za nezodpovědnost vůči budoucnosti. A slovo národ chvílemi působilo skoro jako něco, za co bychom se měli omlouvat.“

„My tento pohled nesdílíme,“ říká Macinka jasně. A dodává, že ho nesdílí stále větší část občanů na Západě, proto se mění vlády - včetně té české. „Volby nejsou pouhou administrativní výměnou lidí ve Strakově akademii ani v Černínském paláci. Volby jsou v demokracii mandátem ke změně politiky.“

To je obrovská změna rétoriky. Ministerstvo zahraničí poprvé za dlouho nekáže občanům, ale naslouchá jim.

Co nového přináší? Tři otázky a tři principy

Macinka nezůstal u kritiky. Nabídl konkrétní návod. Každé rozhodnutí vlády chce poměřovat třemi otázkami:

1. Je dobré pro bezpečnost České republiky? 2. Je dobré pro prosperitu České republiky? 3. Je dobré pro svobodu jejích občanů?

„Národní zájem totiž není opakem hodnot. Je odpovědí na jednoduchou otázku: komu je česká vláda v první řadě odpovědná? Občanům České republiky.“

A na tom postavil tři nové principy české diplomacie:

1. REALISMUS: „Znamená jednat s takovým světem, jaký je. Ne s takovým, jaký bychom si jej přáli mít.“

2. RECIPROCITA: „Znamená častěji se ptát: Co tím získá Česká republika? Co můžeme nabídnout? A co za to očekáváme?“

3. DIVERZIFIKACE: „Znamená, že rozumný stát nestaví svou bezpečnost ani prosperitu na jediné možnosti. Potřebujeme více trhů, bezpečné dodavatelské řetězce a přístup k energiím, surovinám a technologiím.“

Zvlášť ta diverzifikace je zásadní. Pokud budeme závislí jen na jednom zdroji energií, jednom trhu, jedné ideologii, dopadá to přímo na cenu topení, benzínu a potravin.

Vzkaz velvyslancům: Přestaňte papouškovat Brusel. Nejostřejší část projevu patřila samotným diplomatům.

„Vaším úkolem není reprodukovat Praze názor hostitelské vlády ani převládající názor v Bruselu, ve Washingtonu, v Berlíně nebo v Paříži... Co z toho plyne pro Českou republiku?“ „Chci, abyste se na svět dívali primárně českýma očima. A pokud vaše profesionální analýza nebude odpovídat převládajícímu názoru v Praze, tím spíš ji od vás chci slyšet.“

A slavná věta z titulku: „Chci po vás úsudek, aktivitu a výsledky.“ Konec čekání na instrukce. „Vaší první otázkou nemá být: Mohu to udělat? Ptejte se: Je nějaký důvod, proč bych to v českém zájmu dělat neměl?“

A hlavně - konec diplomacie jako PR: „Ekonomická diplomacie není vedlejší disciplínou. Je jedním z hlavních úkolů. Každý vedoucí úřadu by měl být schopen odpovědět: Jakou konkrétní hodnotu přinesl můj úřad České republice?“

Je to pozitivní cesta? Ano. Macinka jasně drží naše ukotvení: „Jsme členem EU a NATO... Rusko svou invazí zásadně poškodilo evropskou bezpečnost a návrat k normálu není možný, dokud agrese pokračuje.“ A zároveň říká: „Kontinuita našeho ukotvení ovšem neznamená kontinuitu každé politiky... Neznamená povinnost přebírat od jiných pohled na svět.“

To je dospělá definice spojenectví: „Loajalita neznamená rezignaci na vlastní úsudek. A spojenectví neznamená, že Česká republika přestane mít vlastní zájmy.“

Místo gest chce výsledky: „Válka není PR program... Úkolem není soutěžit v gestech. Je jím vytvářet podmínky pro bezpečný a udržitelný mír.“ A vidí i další hrozby: „Bezpečnost Evropy ovlivňuje také nekontrolovaná masová migrace, energetická závislost, technologické zaostávání, ztráta konkurenceschopnosti, rozpad společenské soudržnosti.“

Závěr projevu to shrnuje dokonale a měl by si ho přečíst každý: „Česká republika nikdy nebude globální velmocí. O to důležitější je pro nás kvalita diplomacie... Proto od české diplomacie očekávám, že bude sebevědomá, nikoli domýšlivá. Pragmatická, nikoli cynická. Spojenecká, nikoli přitakávací. Aktivní, nikoli aktivistická. A především česká.“

„Svět příštích deseti let nebude světem posledních třiceti let. Nežádám od vás, abyste tyto změny vítali. Žádám od vás, abyste je viděli dříve než ostatní.“ Pokud se mu tohle podaří prosadit, nebude to jen revoluce v diplomacii. Bude to recept pro celou společnost.

Zdroj: Plné znění projevu na MZV ČR:

MaCR, 27.8.26, 19,40h, ilustrativní obrázky AI