Hrozí Česku nedostatek plynu?

Energetická bezpečnost se stala tématem, které už dávno neřeší jen experti v uzavřených kancelářích ministerstev. S blížící se zimou se pozornost domácností i firem opět upírá k ukazateli, který byl dříve vnímán jako čistě technický: stav naplněnosti zásobníků plynu. Aktuální situace, kdy se české zásobníky nacházejí na úrovni kolem 55 % své kapacity, vyvolává řadu otázek. Tempo plnění je totiž oproti předchozím letům výrazně pomalejší a tržní podmínky, které dříve motivovaly obchodníky k nákupu zásob, se od základu změnily. MaCR, .6.8.26, 8,00h

Zemní plyn zůstává pro českou ekonomiku kritickou komoditou. I když celková spotřeba v posledních letech klesla, naše závislost na dovozu je stále stoprocentní. Rozdíl je pouze v tom, odkud plyn přichází a kolik za něj platíme. Zatímco dříve k nám proudil plyn primárně z východu potrubím, dnes se musíme spoléhat na globální trh s LNG a evropskou infrastrukturu.

Paradox prázdných zásobníků: Když se ekonomika skladování zhroutí

Mnoho lidí se ptá, proč se zásobníky neplní rychleji, když je energetická krize z let 2021 a 2022 stále v živé paměti. Odpověď neleží v nedostatku plynu jako takového, ale v ekonomické logice jeho skladování. Tradičně fungoval trh v režimu takzvaného contanga. To je situace, kdy je cena plynu pro budoucí dodávky (v zimě) vyšší než aktuální cena (v létě). Obchodník tak nakoupí levný plyn v červnu, uloží ho do země a má jistotu, že jej v prosinci prodá se ziskem, který pokryje náklady na uskladnění.

V letošním roce se však trh ocitl v opačném stavu, kterému se říká backwardation. Letní plyn je kvůli geopolitické nejistotě a omezeným dodávkám dražší než ten, který se kontraktuje na zimní měsíce. Pro soukromé obchodníky, kteří ovládají většinu kapacity v podzemních zásobnících, nedává smysl nakupovat komoditu draho a se ztrátou ji ukládat pro budoucí využití. Tento selhávající tržní mechanismus přímo ohrožuje rychlost, s jakou se vytvářejí rezervy pro kritické měsíce.

Geopolitické hrozby a vliv Blízkého východu na české peněženky

Cena zemního plynu v České republice se aktuálně pohybuje kolem 60 EUR/MWh. Pro srovnání, ve Spojených státech je cena zhruba osminová. Tento propastný rozdíl je dán především náklady na zkapalnění, přepravu přes oceán a opětovné zplynování (regasifikaci) v evropských terminálech. Evropa se stala „trhem poslední instance“ pro americký a katarský LNG, což nás činí extrémně citlivými na globální otřesy.

Klíčovým rizikovým faktorem je v současnosti Hormuzský průliv. Jakákoliv eskalace konfliktu na Blízkém východě, která by ohrozila plynulost dopravy v tomto úzkém hrdle, by okamžitě vystřelila ceny plynu do astronomických výšin. Právě tato volatilita je důvodem, proč Blízký východ zdražuje energie v Česku a proč jsou obchodníci při plnění zásobníků tak opatrní. Každý tanker s LNG, který změní kurz směrem do Asie, znamená pro Evropu potenciální cenový šok.

Nová mapa tras: Od ruských trubek k terminálům v moři

Česká republika prošla v rekordně krátkém čase transformací své plynárenské infrastruktury. Zatímco dříve byla hlavní tepnou soustava plynovodů vedoucích z Ruska přes Ukrajinu a Slovensko, dnes je klíčem k bezpečnosti přístup k moři. Významnou roli hrají terminály na zkapalněný plyn, jako je například německý Stade. Tento terminál by měl České republice zajistit kapacitu kolem 2 miliard metrů krychlových ročně, což představuje podstatnou část naší roční spotřeby.

Zásobníky plynu, které na našem území spravuje například Gas Storage CZ, však mají jednu zásadní limitaci, na kterou se často zapomíná. Slouží primárně k vyrovnávání sezónních výkyvů – tedy k tomu, abychom měli dostatek plynu v mrazivých dnech, kdy spotřeba násobně převyšuje kapacitu potrubních dovozů. Nejsou ale navrženy jako dlouhodobé strategické rezervy, které by dokázaly pokrýt celkový výpadek dodávek na půl roku. Bez průběžného přítoku plynu ze západních terminálů se i plné zásobníky vyčerpají velmi rychle.

Limity vládních zásahů a komerční realita

Často se objevuje volání po tom, aby vláda „nařídila“ plnění zásobníků. Realita je však složitější. Zásobníky v ČR jsou komerční objekty vlastněné nebo provozované soukromými subjekty na základě tržních principů. Stát nemá přímé páky na to, aby obchodníky nutil nakupovat plyn se ztrátou. I když existují legislativní nástroje jako „užívej, nebo o to přijdeš“ (use it or lose it), samy o sobě k zajištění dostatečných zásob v nepříznivé tržní situaci nestačí.

V minulosti jsme byli svědky situací, kdy byly zásobníky plynu v tuzemsku plné z 93 % a Česko plnilo unijní pravidla s velkým předstihem. Letošní pomalejší tempo naznačuje, že bez aktivnější role státu v oblasti finančních garancí může být dosažení podobných čísel před prvními mrazy komplikované. Aktuální statistiky ukazují, že zásoby plynu pro ČR v jarním období vykazovaly meziroční propad, což zvyšuje tlak na intenzitu vtláčení během letních a podzimních měsíců.

Jak z toho ven? Cesta k energetické stabilitě

Pokud chceme předejít budoucím krizím, musíme změnit přístup k plynárenství. Jednorázové dotace a prosby k obchodníkům nestačí. Odborníci navrhují několik systémových řešení:

1. Model strategických zásob: Zavedení povinnosti „strategic storage obligation“ nebo mechanismu, kdy stát dorovnává rozdíl mezi letní a zimní cenou (tzv. summer/winter spread). Tento model úspěšně využívá Německo prostřednictvím operátora THE.
2. Dlouhodobé kontrakty: Namísto spoléhání se na nestabilní spotové ceny u LNG terminálů je cestou uzavírání dlouhodobých smluv, které sice nemusí být vždy nejlevnější, ale přinášejí předvídatelnost nákladů.
3. Motivace místo pokut: Obchodníci by měli být finančně motivováni k plnění zásobníků i v době backwardation. Pokud stát uzná plyn v zásobníku za prvek kritické infrastruktury, měl by být ochoten participovat na nákladech jeho držení.
4. Transparentnost dat: Energetický regulační úřad (ERÚ) a další instituce by měly poskytovat detailní denní data o fyzických tocích plynu, nejen procentuální stavy zásobníků, aby trh i veřejnost měly reálný obraz o situaci.

Energetická bezpečnost není stav, kterého lze dosáhnout jednou provždy, ale kontinuální proces správy rizik a investic do infrastruktury.

Úspory jako nejlevnější zdroj energie

Zatímco se makroekonomická debata točí kolem terminálů a mezinárodních smluv, domácnosti a firmy mají v rukou nejmocnější zbraň: úspory. Právě díky zateplování budov, instalaci kondenzačních kotlů a rozvoji fotovoltaiky (FVE) se podařilo celkovou spotřebu plynu v ČR výrazně snížit. Každý ušetřený metr krychlový plynu znamená nižší tlak na naplněnost zásobníků a větší odolnost vůči výkyvům na burze.

Přechod na alternativní zdroje tepla a zvyšování energetické efektivity není jen ekologickým apelem, ale ryze pragmatickým krokem. Domácnosti topící plynem by měly sledovat nejen aktuální ceníky dodavatelů, ale také zprávy o tom, jak evropské zásobníky plynu vstupují do sezóny. Čím méně plynu budeme jako celek potřebovat, tím menší vliv na nás budou mít geopolitické hry v Hormuzském průlivu.

Příprava na zimu začíná v létě

Hrozí tedy nedostatek plynu? Fyzický nedostatek v podobě prázdných trubek je v tuto chvíli nepravděpodobný díky robustní evropské síti. Skutečným rizikem je však cenová nedostupnost a nízká úroveň rezerv pro extrémní mrazy. Situace, kdy jsou zásobníky plné jen z poloviny a trh nemotivuje k jejich doplňování, vyžaduje ostražitost.

Majitelé rodinných domů a předsedové SVJ by měli počítat s tím, že éra levného a stabilního plynu z plynovodů skončila. Budoucnost patří diverzifikaci. To znamená kombinaci LNG ze spolehlivých zdrojů, strategických státních rezerv a maximálního důrazu na lokální úspory. Jen tak lze zajistit, že i v případě nečekaných událostí na světových trzích zůstanou české domácnosti v teple a průmysl v chodu. Sledování stavu zásobníků by pro nás mělo zůstat důležitým indikátorem, nikoliv však jediným měřítkem naší bezpečnosti. Komentář: MaCR, .6.8.26, 8,00h, ilustrativní obrázky AI