Brusel umlčel volání po míru

Brusel umlčel volání po míru

Ve středu 16. září se měla v Evropském parlamentu ve Štrasburku odehrát věc v normální demokracii zcela banální. Pozvaná řečnice měla promluvit o situaci na Ukrajině a o perspektivách mírového řešení. Nestalo se. Do budovy ji nepustili.

Nešlo o nikoho neznámého. Iuliia Mendelová byla tiskovou mluvčí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského od jeho nástupu v roce 2019 do roku 2021. Stála v nejužším kruhu kyjevské moci. Znala mechanismy rozhodování, propagandy i zákulisních obchodů. A právě proto se z ní dnes stala persona non grata.

Akci pořádali europoslanci za německou AfD, Mendelová byla jejich hostem. Sama pak na síti X zveřejnila video: „V den mého projevu mi bylo zakázáno vstoupit do Evropského parlamentu. Přímo to přičítám Zelenského sankcím.“

Ty sankce přišly jen pár dní před jejím vystoupením. Zelenskyj uvalil na Mendelovou a několik dalších osob desetileté sankce – zmrazení majetku, omezení obchodních aktivit. Oficiální zdůvodnění Kyjeva: boj proti ruské propagandě a lidem podporujícím agresivní politiku Moskvy. Mendelová to označila za protiústavní a za trest za kritiku.

A Brusel poslechl rozkaz z Kyjeva. Bezpečnostní služba Evropského parlamentu, instituce, která si do svého průčelí tesá slova o svobodě a lidských právech, nevpustila dovnitř řádně pozvaného hosta skupiny poslanců. Host nakonec vystoupil jen přes videopřenos, přes technické nouzové řešení.

Hanba vám, EU

Na případ jako první upozornili zahraniční novináři. Kanadský novinář Aaron Maté zdůraznil, že Mendelová se v posledních letech stala hlasitou kritičkou Zelenského vlády a jejího přístupu k válce. Britský novinář Leonid Ragozin, který léta pracoval pro BBC v Moskvě, položil otázku, která by měla viset nad vchodem do Štrasburku: „Mají Ukrajinci možnost svobodně se rozhodovat? Zjevně ne, pokud se stavějí za mír nebo kritizují Zelenského. Alespoň ne ve Štrasburku.“

Nejtvrdší reakci napsala ukrajinská historička Marta Havryško, která se zabývá válkou, mobilizací a lidskými právy. „EU poskytuje politické krytí Zelenskému a jeho stále autoritářštější vládě,“ napsala. „Evropské elity nechtějí slyšet o Ukrajincích, kteří se snaží vyhnout odchodu na frontu, ani o dezercích a případech svévolného opuštění jednotek. Nechtějí slyšet lidi, kteří odmítají být postradatelnými nástroji velmocenské politiky – lidskou municí v geopolitické konfrontaci, za niž platí ukrajinské životy.“

A pak dodala větu, která by měla být vytesána na budovu Evropského parlamentu místo prázdných frází o hodnotách: „Hanba vám, EU. Co se stalo se svobodou? Co se stalo s lidskou důstojností? Co se stalo s lidskými právy, když se samotní Ukrajinci stali pro politický narativ nepohodlnými? Pokud tyto hodnoty něco znamenají, musí platit i pro lidi, kteří odmítají zemřít, nejen pro ty, kteří jsou připraveni bojovat. Jinak jim přestaňte říkat hodnoty.“

Americký novinář Mark Ames k tomu dodal: „Bývalé reportérce New York Times a bývalé Zelenského mluvčí bylo zabráněno veřejně kritizovat Zelenského v hlavní demokratické instituci Evropy poté, co Zelenskyj přistoupil k sankcím proti Mendelové za její vystupování proti jeho autoritářské vládě.“

Český europoslanec Ondřej Dostál to shrnul slovy: „Hanba Evropskému parlamentu! Iulii Mendelové byl odepřen vstup do EP, přestože byla pozvána promluvit skupinou poslanců Evropského parlamentu. Proč? Protože ji Zelenskyj sankcionoval. Kdo stanovuje pravidla v tomto domě? Řádně zvolení poslanci EP, nebo nějaká zatracená mafie Jermak–Mindič–Zelenskyj??“

Kdo má strach z insiderky, má co skrývat

Europoslanec za AfD Petr Bystroň událost označil za „cenzuru v Evropském parlamentu“.

„Žena, která léta stála v nejužším kruhu kyjevské moci, měla informovat o míru, diplomacii a poměrech na Ukrajině. Přesně to nesměla na místě udělat,“ napsal. „Z někdejší insiderky se stala persona non grata proto, že veřejně popisuje fungování moci, propagandy a obchodních zájmů v Kyjevě. Ne proto, že by její argumenty byly vyvráceny – ale proto, že jsou nepohodlné.“

A pokračoval: „Většinové bloky v Bruselu a Štrasburku zjevně nechtějí slyšet žádný hlas, který narušuje oficiální narativ. Jde mimo jiné o promarněné příležitosti k vyjednávání, potlačování kritiky či přístup k mírovým jednáním. Poselství je jasné: Kdo pojmenuje machinace stojící za permanentní eskalací, bude vyloučen. Pravda má zůstat venku.“

„Kdo má strach z insiderky, má co skrývat,“ uzavřel Bystroň.

Lidé chtějí mír, Brusel chce válku

A tady se dostáváme k jádru problému. Celý případ Mendelové není exces. Je to systém.

Lidé v Evropě chtějí mír. Ukazují to všechny průzkumy od Německa přes Francii až po Česko. Chtějí konec zabíjení. Chtějí, aby se přestalo umírat v zákopech Donbasu. Chtějí, aby se jejich daně dávaly na školy a nemocnice, ne na granáty.

Brusel ale dělá pravý opak. Místo aby podporoval jakoukoli iniciativu vedoucí k příměří, každé volání po míru označí za dezinformaci a jeho nositele za agenta Kremlu. Místo diplomacie nabízí další balík zbraní. Místo jednacího stolu nabízí sankční seznam.

A Berlín je v tomto tahounem. Německo, které historicky nese největší vinu za dvě světové války, dnes znovu volá po zbrojení v rozsahu, jaký Evropa nezažila od roku 1945. 800 miliard na zbrojení, válečná ekonomika, zbrojovky jedou na tři směny a jejich akcie rostou o stovky procent. To není obrana. To je byznys. Zrůdný byznys, kdy se na smrti Ukrajinců a Rusů vydělávají akcionáři Rheinmetallu a dalších koncernů.

Brusel přitom nedovolí nikomu hovořit o míru a zastavení zabíjení, a přitom to zabíjení nepřímo prodlužuje a podporuje. Každý týden, kdy se nejedná, znamená další stovky mrtvých. Každá dodávka zbraní bez diplomatické strategie znamená prodloužení války, ne její konec. To není pomoc Ukrajině. Ukrajina touto válkou demograficky krvácí, přichází o miliony lidí, o celou generaci. Pomoc Ukrajině znamená pomoci jí přežít jako stát, ne ji nechat vykrvácet do posledního muže.

Mír není kapitulace, mír je odvaha

Argumentů pro ukončení války je deset, dvacet, sto. Lidský, vojenský, ekonomický, morální, bezpečnostní. Každá válka v moderních dějinách skončila u stolu. I tato skončí u stolu. Otázka je jen, kolik lidí do té doby ještě musí zemřít, protože si v Bruselu někdo myslí, že slovo mír je zakázané.

Pokud v hlavní demokratické instituci Evropy nesmí zaznít hlas volající po míru, pak už to není demokratická instituce. Je to válečný sekretariát, který se bojí pravdy.

A pravda je jednoduchá, jak ji napsala Mendelová: „Vím, že zastupuji obrovskou část společnosti, která touží po míru a chce být vyslyšena.“

Ta společnost existuje. Jen ji Brusel nechce pustit dovnitř.

Taková EU musí skončit

Jednání Bruselu v případu Iulii Mendelové není selhání. Je to logický důsledek systému, který se už dávno zpronevěřil tomu, proč byl založen. Evropská unie v této podobě je chybou, která likviduje Evropu.

Místo mírového projektu se z ní stal válečný projekt. Místo společenství suverénních států se z ní stal centralizovaný cenzurní aparát, který určuje, co se smí říkat, kdo smí vstoupit do parlamentu a kdo musí být umlčen. Kdo rozhoduje o vstupu do budovy europarlamentu? Volení poslanci, nebo rozkaz z Kyjeva, z Berlína a ze zbrojařské lobby? Odpověď jsme viděli ve Štrasburku.

Taková EU ohrožuje Evropu víc než jakýkoli vnější nepřítel. Likviduje suverenitu států, likviduje svobodu slova, likviduje samotné evropské hodnoty, na které se neustále odvolává. Když se svoboda vztahuje jen na ty, kteří chtějí válku, a ne na ty, kteří chtějí mír, pak to už není svoboda. Je to diktát.

Evropa potřebuje mír, spolupráci a návrat k suverénním národům, které spolu jednají. Nepotřebuje bruselský sekretariát, který zakazuje slovo mír a posílá peníze evropských daňových poplatníků do kanónů. V této podobě EU nemá právo na další existenci.

Český reportér 3.10.2026, 08,00h / Michal Malý, obrázky AI.