Babiš: Dublin a Izrael jsou důležitější než Národní třída
Premiér Andrej Babiš se letos nezúčastní oslav 17. listopadu na Národní třídě. Místo toho jede do Dublinu bojovat proti emisním povolenkám ETS2, které by od roku 2028 zdražily topení a pohonné hmoty, a do Izraele jednat o protivzdušné obraně, která má chránit Česko před raketami a drony. Podle Babiše je právě tohle pro zemi důležitější než symbolické položení věnce – levnější energie, bezpečnost státu a uklidnění vyhrocené domácí atmosféry.
Český premiér má před sebou mimořádně nabitý týden, který dokonale ilustruje jeho politický styl. Zatímco na evropském summitu v irském Dublinu vystupuje jako tvrdý vyjednavač s mandátem od středoevropských sousedů v boji proti novým emisním povolenkám, oslavám 17. listopadu na domácí půdě se letos vyhne. Místo květin na Národní třídě zvolil odlet do Izraele. Podle jeho slov jde o to, co je pro zemi v tuto chvíli důležitější – levnější energie, bezpečnost státu a uklidnění vyhrocené domácí atmosféry.
Dvě tváře jednoho týdne
Politika je uměním symbolů i tvrdých zákulisních dohod. Andrej Babiš v těchto dnech ukazuje obě tyto polohy v jejich nejčistší podobě. Zatímco v zahraniční a evropské politice se snaží diktovat tempo a budovat blokační koalice, na domácí scéně volí taktiku, kdy upřednostní zahraniční jednání před symbolickým aktem na Národní třídě.
Právě spojení dvou událostí – Dublinu a Izraele – vytváří fascinující politický obraz. V Irsku sledujeme premiéra, který se nebojí konfrontace s evropskými institucemi a dokáže si pro své cíle vyjednat podporu sousedů. O pár dní později pak stejný politik volí zahraniční cestu místo účasti na oslavách na pražské Národní třídě, protože podle něj je pro zemi v tuto chvíli důležitější řešit energie a bezpečnost.
Pro Babišovy příznivce je to důkaz efektivního manažera, který místo prázdných gest u památníků řeší levnější energie v Dublinu a bezpečnost státu v Jeruzalémě. Pro jeho odpůrce je to naopak potvrzení, že se premiér vyhýbá přímému střetu s nespokojenými občany. Pravda je ale v tom, co Babiš sám říká – vybral si to, co považuje za důležitější pro zemi.
Proč je tento týden pro Babiše klíčový
Tento týden není obyčejný týden. Spojuje se v něm evropská politika, bezpečnostní politika i domácí symbolika. A právě proto je tak dobrým lakmusovým papírkem Babišova stylu.
1. Dublinská mise: Mandát pro boj s emisními povolenkami ETS2
V irském Dublinu se lídři Evropské unie scházejí k jednání o budoucí konkurenceschopnosti Evropy, cenách energií a rozpočtovém výhledu na období 2028–2034. Oficiálně jde o Evropské politické společenství a neformální zasedání Evropské rady, kde se má řešit dostupná energie, umělá inteligence a konkurenceschopnost.
Pro českého premiéra je ale hlavním tématem jediná zkratka: ETS2.
Nový systém emisních povolenek, který má od roku 2028 dopadnout na pohonné hmoty a vytápění budov, považuje Babiš za přímé ohrožení životní úrovně českých domácností i evropského průmyslu.
Do Irska přitom neodletěl s prázdnýma rukama. Ještě před summitem si pojistil silný mandát ve střední Evropě. Po intenzivních jednáních se slovenským premiérem Robertem Ficem a polským předsedou vlády Donaldem Tuskem se mu podařilo zformovat jednotný postup. Společně s dalšími státy inicioval dopis evropským lídrům, ve kterém požaduje novou, komplexní a nezkreslenou analýzu dopadů povolenek na inflaci a sociální smír.
V Dublinu tak Babiš hraje roli nekompromisního obhájce českých peněženek. Jeho strategie je jasná: ukázat voličům, že v Bruselu dokáže bouchnout do stolu a zastavit regulace, které by zdražily každodenní život.
Důležitý je i druhý dublinský rozměr: budoucí víceletý finanční rámec EU na období 2028–2034 a další finanční pomoc Ukrajině. Česko spolu se Slovenskem a Maďarskem odmítá navrhované dodatečné financování ze strany členských států v té podobě, jak ji navrhuje Komise. Babiš v tomto bodě nejde proti pomoci jako takové, ale proti mechanismu, kdy by Česko mělo platit více, zatímco doma řešíme tlak na veřejné rozpočty, stárnutí populace a rostoucí náklady na zdravotní péči.
Co Babiš v Dublinu konkrétně chce
Babiš v Dublinu nežádá zrušení klimatické politiky jako takové. Žádá novou analýzu dopadů. To je politicky nejsilnější a nejobhajitelnější pozice.

2. ETS2 do hloubky: Proč je to pro Česko jiná hra než pro západ
Abychom pochopili, proč je Babiš v Dublinu tak tvrdý, musíme pochopit, co ETS2 vlastně je.
Co je ETS1 a co je ETS2
Původní systém ETS1 vznikl v roce 2005 a týkal se velkých průmyslových zdrojů a energetiky – elektráren, tepláren, cementáren, oceláren. Běžný občan ho pocítil nepřímo, přes cenu elektřiny a tepla, ale neviděl ho na účtence u pumpy.
ETS2 je zásadně jiný. Od roku 2028 má zasáhnout přímo koncového spotřebitele – každého, kdo tankuje benzín a naftu, kdo topí plynem, uhlím nebo topným olejem. Povolenku nebude kupovat domácnost, ale distributor pohonných hmot a plynu. Ten ji ale promítne do ceny. V praxi to znamená, že ETS2 uvidí každý Čech na faktuře za plyn i na ceně u čerpací stanice.
Kolik ETS2 zdraží českou domácnost
Podle dosavadních propočtů Evropské komise by měla cena povolenky v ETS2 začínat na úrovni kolem 45 eur za tunu CO2, ale s možností růstu výrazně výše, pokud se trh napne. Pro běžnou domácnost to v praxi znamená zdražení litru pohonných hmot o jednotky korun a zdražení vytápění o tisíce korun ročně.
Modelový příklad: Rodina v rodinném domku, která topí plynem a ročně spotřebuje kolem 25 MWh plynu na vytápění a ohřev vody, by při ceně povolenky 45 eur zaplatila navíc zhruba 5 000 až 7 000 korun ročně. Při ceně 80–100 eur, o které mluví někteří analytici jako o reálném scénáři při napjatém trhu, by to bylo 10 000 až 15 000 korun ročně navíc. K tomu připočtěme zdražení pohonných hmot – při nájezdu 20 000 km ročně a spotřebě 7 litrů na 100 km je to dalších 4 000 až 8 000 korun ročně.

Proč Česko zasáhne ETS2 tvrději než západ
Pro západní Evropu, kde je vyšší podíl elektromobilů, tepelných čerpadel a zateplených domů, je to bolestivé, ale zvládnutelné. Pro Česko, Slovensko a Polsko, kde velká část domácností stále topí plynem nebo uhlím a jezdí staršími auty se spalovacím motorem, je to zásah do životní úrovně střední třídy.
Právě proto Babiš mluví o tom, že ETS2 by „zničily životy občanů“, zatímco ETS1 podle něj již „ničí evropský průmysl“. Není to jen rétorika. Český průmysl – od Škody přes ocelárny po chemický průmysl – už dnes platí za povolenky ETS1 stovky korun za každou tunu emisí. To zvyšuje cenu české elektřiny a tepla a snižuje konkurenceschopnost vůči Číně, USA nebo Turecku, kde takové náklady nejsou.
Nová analýza jako hlavní zbraň
Babiš v Dublinu nežádá zrušení klimatické politiky jako takové. Žádá to, co je politicky nejsilnější a nejobhajitelnější: novou analýzu dopadů. Argument je jednoduchý – ETS2 byl schválen v době, kdy byla inflace i ceny energií jinde, a dnes už neplatí předpoklady, na kterých systém stál. Pokud nová analýza ukáže, že ETS2 zdraží život lidem, kteří si to nemohou dovolit, a zároveň nesníží emise tak, jak se slibovalo, protože lidé budou dál topit a jezdit, jen dráž, pak má systém smysl odložit nebo přehodnotit.
Právě v tom je Babišova síla v Dublinu. Neříká „nechceme chránit klima“. Říká „ukažte nám nová čísla“. A to je pozice, se kterou se těžko polemizuje, protože i sama Evropská komise připouští, že dopady ETS2 na inflaci a sociální smír nebyly dostatečně analyzovány.
3. Trojúhelník Babiš – Fico – Tusk: Shoda, která by dřív nebyla možná
Ještě před odletem do Dublinu jednal Babiš se slovenským premiérem Robertem Ficem a polským premiérem Donaldem Tuskem o společném postupu proti ETS2.
To je politicky pozoruhodné. Fico a Tusk jsou ideologicky na opačných pólech. Fico je dlouhodobě kritizován Bruselem za přístup k právnímu státu, Tusk je naopak v Bruselu vnímán jako jeho spojenec. Babiš je mezi nimi – pragmatik, který se s každým domluví, když jde o české zájmy.
Že se ti tři shodnou právě na ETS2, ukazuje, jak hluboký je problém. Nejde o levici nebo pravici, nejde o proevropské nebo euroskeptické. Jde o to, že Polsko, Slovensko i Česko mají podobnou energetickou strukturu – hodně uhlí, plynu, starších aut, méně zateplených domů než západ – a ETS2 by je zasáhl podobně tvrdě.
V Dublinu tak Babiš nejede sám. Jede s koalicí střední Evropy, která má v Radě EU dostatečnou váhu na to, aby přehodnocení ETS2 nebylo jen českým přáním, ale požadavkem celého regionu.
To je rozdíl oproti minulosti, kdy Česko často jelo do Bruselu s požadavkem samo a vracelo se s prázdnou. Teď jede s mandátem, který si předem vyjednal doma ve střední Evropě.
Proč má středoevropská koalice váhu
Polsko, Slovensko a Česko společně představují blok, který Brusel nemůže ignorovat. Když se k nim přidá Maďarsko a další státy, je to už síla, která může zablokovat nebo alespoň odložit ETS2.

4. Izraelská cesta místo Národní třídy: Obsah, který je obhajitelný
Zatímco v Dublinu jde premiér do přímého střetu, u událostí 17. listopadu volí jinou prioritu. Den před výročím sametové revoluce totiž odletí na pozvání izraelského premiéra Benjamina Netanjahua na třídenní návštěvu Izraele v termínu 16.–18. listopadu 2026. S sebou bere silnou sestavu – ministry obrany, zahraničí, zdravotnictví i náčelníka generálního štábu.
Oficiální program má jasnou váhu. Česko a Izrael pojí nadstandardní strategické partnerství, které je v české zahraniční politice dlouhodobě výjimkou.
Historie česko-izraelského partnerství
Historie tohoto partnerství sahá až k Tomáši Garrigue Masarykovi, který jako jeden z prvních evropských státníků podporoval myšlenku židovského státu, a pokračuje přes rok 1948, kdy Československo jako jedna z mála zemí dodávalo nově vzniklému Izraeli zbraně, které mu pomohly přežít první arabsko-izraelskou válku. Za komunistického režimu byly vztahy přerušeny, ale po roce 1989 se Česko k tomuto partnerství vrátilo a od té doby patří k nejbližším spojencům Izraele v Evropské unii.
Obrana jako hlavní téma cesty
Nejde o formální zdvořilostní návštěvu, ale o jednání o systémech protivzdušné a antibalistické obrany, které jsou v dnešní nejisté bezpečnostní situaci klíčová.
Izrael má v této oblasti světově unikátní zkušenosti – systémy Iron Dome, David's Sling a Arrow. Iron Dome chrání před krátkými raketami a minomety, David's Sling před středními balistickými raketami a Arrow před dalekonosnými balistickými raketami. Česko po zkušenostech s válkou na Ukrajině, kde Rusko opakovaně útočí na energetickou infrastrukturu a města raketami a drony, hledá právě takovou vrstvenou ochranu svého vzdušného prostoru.

Zdravotnictví a další témata
Dalšími tématy jsou zdravotnictví, ochrana dětí a spolupráce v oblasti bezpečnosti. Zvláště zdravotnictví je pro Babišovu vládu důležité – Izrael má jeden z nejefektivnějších zdravotních systémů na světě, s vysokou mírou digitalizace a rychlou reakcí na krizové situace.
Přesto načasování cesty uprostřed státního svátku vyvolalo na české politické scéně bouři.
Sám Andrej Babiš svou neúčast na Národní třídě komentoval slovy, že ho to mrzí, protože tam chodil každý rok, ale věří, že jeho nepřítomnost „přispěje k uklidnění vyhrocené situace“ ve společnosti. Jinými slovy – vybral to, co je podle něj pro zemi v tuto chvíli důležitější: řešit v zahraničí bezpečnost a energie, a doma přispět ke zklidnění emocí tím, že nebude středem střetu na Národní třídě.
5. 17. listopad: Proč je Národní třída víc než jen pietní místo
Abychom pochopili, proč Babišova nepřítomnost tolik rezonuje, musíme pochopit, co 17. listopad znamená.
Co se stalo 17. listopadu 1989
- listopad 1989 je den, kdy začala sametová revoluce – pád komunistického režimu a začátek cesty k demokracii, svobodě a otevřené společnosti. Národní třída v Praze je místem, kde tehdy policie brutálně zasáhla proti studentskému průvodu, a právě tento zásah odstartoval revoluci.
Pro Čechy to není obyčejný státní svátek. Je to den, kdy si připomínáme, že svoboda není samozřejmost. Přítomnost premiéra na Národní třídě je v tomto smyslu nejen osobní volbou, ale i institucionální povinností – symbolem toho, že hlava vlády respektuje i ty, kteří s ní nesouhlasí.
Babiš na Národní třídě v minulých letech
Babiš na Národní třídě v minulých letech zažíval obojí. V některých letech ho lidé vítali, v jiných ho provázel pískot, bučení a odnášení věnců. Právě tyto záběry – premiér, který pokládá věnec a za ním se ozývá pískot – se staly symbolem rozdělené společnosti.
Z tohoto pohledu je Babišův argument o „uklidnění situace“ pochopitelný lidsky i strategicky. Pokud premiér na Národní třídě nebude, média nebudou mít ten hlavní konflikt dne – střet premiéra s demonstranty – a oslavy proběhnou klidněji. Pro politika, který si zakládá na obrazu muže, který „maká pro lidi“, jsou záběry pískotu politicky toxické.
Na druhou stranu právě to je podstata demokracie. Premiér by měl být schopen stát na Národní třídě, i když se na něj píská. Babiš se ale tentokrát rozhodl jinak – upřednostnil zahraniční jednání, které podle něj přinese zemi konkrétní výsledky.

6. Pragmatismus, nebo volba priority? Reakce, které rozdělují Česko
Právě toto zdůvodnění se stalo terčem ostré kritiky. Opozice i část veřejnosti na sociálních sítích neberou argument o „uklidnění situace“ jako státnické gesto, ale jako vyhýbání se konfrontaci.
Argument kritiků
Argument kritiků má svou logiku: premiér země by měl být 17. listopadu mezi svými občany a čelit i jejich případné nespokojenosti, nikoliv se schovávat za zahraniční program.
Kritika lidskoprávních organizací
Do debaty navíc vstoupily i lidskoprávní organizace, včetně Amnesty International ČR, které upozorňují na symbolický rozpor: v den, kdy si Česko připomíná boj za svobodu a lidská práva, letí premiér jednat s vládou čelící mezinárodní kritice kvůli konfliktu v Gaze a humanitární situaci v oblasti.
Férový pohled na obě strany
Zde je potřeba být férový na obě strany. Z hlediska mezinárodní politiky je návštěva Izraele legitimní a důležitá. Česko má s Izraelem dlouhodobě nadstandardní vztahy a bezpečnostní spolupráce je v době, kdy Evropa řeší válku na Ukrajině a nestabilitu na Blízkém východě, racionální.
Z hlediska domácí symboliky je ale načasování nešťastné a Babiš to musel vědět dopředu. Když se premiér rozhodne odletět právě 16. listopadu, tedy den před výročím, vysílá tím jasný vzkaz: zahraniční program je pro něj v tuto chvíli důležitější než domácí symbol. A přesně tak to sám vysvětluje – vybral to, co je podle něj pro zemi důležitější.
Právě proto je tak důležité rozlišovat mezi obsahem cesty a jejím načasováním. Obsah – obrana, zdravotnictví, strategické partnerství – je obhajitelný. Načasování – 16.–18. listopadu – je politické rozhodnutí, které nese jasný vzkaz o prioritách.
7. Dvě tváře jednoho týdne – a co to znamená pro rok 2027
Spojení dublinského summitu a izraelské cesty tak vytváří fascinující politický obraz, který dokonale ilustruje Babišův styl.
V Dublinu je to politik, který buduje koalice, píše dopisy lídrům EU, žádá novou analýzu ETS2 a nebojí se jít proti Bruselu. Je to Babiš, který se prezentuje jako obhájce českých domácností, jako ten, kdo „bouchne do stolu“ a zastaví zdražování.
V Praze je to politik, který se rozhodl upřednostnit zahraniční jednání před účastí na Národní třídě, protože podle něj přinese zemi konkrétní výsledky v oblasti energií a bezpečnosti.
Pohled příznivců
Pro jeho příznivce je to důkaz efektivity. Manažer, který místo pokládání věnců řeší v Dublinu levnější energie a v Jeruzalémě bezpečnost státu, je pro ně přesně ten premiér, kterého chtěli. Symboly je nezajímají, zajímají je výsledky – ceny, energie, bezpečí.
Pohled odpůrců
Pro jeho odpůrce je to důkaz, že se premiér vyhýbá přímému střetu s nespokojenými občany. Premiér, který je silný v Bruselu, kde jedná za zavřenými dveřmi, ale na Národní třídě by musel stát před lidmi, je pro ně politikem, který si vybírá pohodlnější bojiště.
Otázka, která zůstává otevřená
Pravda je jako obvykle složitější. Babiš hraje vysokou hru, ve které sází na to, že volič si v listopadu 2026 pamatuje spíše to, co mu zůstane v peněžence – ceny energií, pohonných hmot, vytápění – než to, zda premiér položil věnec na Národní třídě.
Otázka, která zůstává otevřená, zní: Dokáže taková strategie fungovat dlouhodobě? Dokáže premiér, který upřednostní zahraniční jednání před domácí symbolikou, udržet si legitimitu jako vůdce celé země, nejen svého elektorátu?
Odpověď na ni nepřinese ani Dublin, ani Jeruzalém. Přinese ji až to, zda se mu v Dublinu podaří ETS2 skutečně odložit nebo přehodnotit, a zda se po návratu dokáže postavit i před ty občany, kteří s ním nesouhlasí.
Dva scénáře pro rok 2027
Pokud v Dublinu uspěje a ETS2 se odloží nebo přehodnotí, bude to pro Babiše obrovské politické vítězství. Bude moci říct: „Vidíte, já jsem v Bruselu vyjednal, že vám nezdražíme topení a benzín. To je víc než věnec na Národní třídě.“
Pokud neuspěje a ETS2 od roku 2028 skutečně zdraží život českým domácnostem o tisíce korun ročně, bude muset doma vysvětlovat, proč sliboval a nedoručil. A pak mu nepřítomnost na Národní třídě bude připomínána jako symbol toho, že se problémům vyhýbá, místo aby je řešil.
Protože politika není jen o tom, co vyjednáte v Bruselu. Je i o tom, zda dokážete stát na Národní třídě, i když se na vás píská.
A právě to bude Babišův test v roce 2027. Tentokrát si vybral to, co je podle něj pro zemi důležitější – a voliči mu to buď potvrdí, nebo mu to spočítají.
Babiš: Dublin a Izrael jsou důležitější než Národní třída
Perex: Premiér Andrej Babiš se letos nezúčastní oslav 17. listopadu na Národní třídě. Místo toho jede do Dublinu bojovat proti emisním povolenkám ETS2, které by od roku 2028 zdražily topení a pohonné hmoty, a do Izraele jednat o protivzdušné obraně, která má chránit Česko před raketami a drony. Podle Babiše je právě tohle pro zemi důležitější než symbolické položení věnce – levnější energie, bezpečnost státu a uklidnění vyhrocené domácí atmosféry.

Dvě tváře jednoho týdne
Politika je uměním symbolů i tvrdých zákulisních dohod. Andrej Babiš v těchto dnech ukazuje obě tyto polohy. V zahraniční politice se snaží diktovat tempo a budovat koalice, na domácí scéně volí taktiku, kdy upřednostní zahraniční jednání před symbolickým aktem na Národní třídě.
V Irsku sledujeme premiéra, který se nebojí konfrontace s evropskými institucemi. O pár dní později pak stejný politik volí zahraniční cestu místo účasti na oslavách, protože podle něj je pro zemi důležitější řešit energie a bezpečnost.
Pro příznivce je to důkaz efektivního manažera. Pro odpůrce je to vyhýbání se konfrontaci. Babiš sám to vysvětluje jednoduše – vybral si to, co je podle něj pro zemi důležitější.
1. Dublin: Summit, jaký Irsko ještě nehostilo
Summitu Evropského politického společenství (EPC) v Dublinu se účastní více než 40 hlav států a vlád z celé Evropy, zástupci klíčových mezinárodních institucí a jako speciální host také kanadský premiér. Jde o největší setkání světových lídrů, jaké kdy Irsko hostilo.
Celá akce má dvě části – ve čtvrtek 12. listopadu 2026 proběhl širší summit Evropského politického společenství a v pátek 13. listopadu navazuje neformální zasedání Evropské rady určené už pouze pro lídry 27 členských zemí EU.
To je důležité rozlišení. Ve čtvrtek jednal Babiš s celou Evropou – včetně Británie, Ukrajiny, zemí západního Balkánu, Kavkazu i mikrostátů. V pátek už jedná jen s 27 členskými zeměmi EU o rozpočtu, konkurenceschopnosti a ETS2. Právě v té páteční, užší sestavě, se rozhoduje o tom, co se Česka dotkne nejvíc.
Kdo v Dublinu je – a proč na tom záleží
Členské státy EU (27 zemí):
Česko – premiér Andrej Babiš, Slovensko – premiér Robert Fico, Polsko – premiér Donald Tusk, Maďarsko – premiér Péter Magyar, Německo – kancléř Friedrich Merz, Francie – prezident Emmanuel Macron, Itálie – premiérka Giorgia Meloni, Rakousko – kancléř Christian Stocker, Irsko jako hostitel – premiér Micheál Martin. Dále Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Švédsko.
Evropské země mimo EU a další pozvaní hosté:
Velká Británie – premiér Andy Burnham, Ukrajina – prezident Volodymyr Zelenskyj, Kanada jako speciální host – premiér Mark Carney. Země západního Balkánu – Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Severní Makedonie a Srbsko. Východní partnerství a Kavkaz – Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie a Moldavsko. Státy ESVO a mikrostáty – Andorra, Island, Lichtenštejnsko, Monako, Norsko, San Marino a Švýcarsko. A také běloruská opozice – lídryně demokratických sil Svjatlana Cichanouská.
Lídři evropských a mezinárodních organizací:
Evropská unie – předseda Evropské rady António Costa, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsola. NATO – generální tajemník Mark Rutte. Rada Evropy a OBSE – generální tajemník Rady Evropy Alain Berset a generální tajemník OBSE Feridun Hadi Sinirlioğlu.
Právě proto je Dublin pro Babiše tak důležitý. Není to jednání, kde by seděl sám proti Bruselu. Je to jednání, kde je přes 40 lídrů a kde může budovat koalice – a kde se mu podařilo předem domluvit společný postup s Ficem a Tuskem proti ETS2.
2. Dublinská mise: Mandát pro boj s emisními povolenkami ETS2
V Dublinu se lídři scházejí k jednání o budoucí konkurenceschopnosti Evropy, cenách energií a rozpočtovém výhledu na období 2028–2034.
Pro českého premiéra je ale hlavním tématem ETS2. Nový systém emisních povolenek, který má od roku 2028 dopadnout na pohonné hmoty a vytápění budov, považuje Babiš za přímé ohrožení životní úrovně českých domácností i evropského průmyslu.
Do Irska neodletěl s prázdnýma rukama. Ještě před summitem si pojistil mandát ve střední Evropě – po jednáních s Ficem a Tuskem se mu podařilo zformovat jednotný postup. Společně iniciovali dopis lídrům EU, ve kterém požadují novou analýzu dopadů povolenek na inflaci a životní úroveň.
Kolik by ETS2 zdražil domácnost
ETS1 se od roku 2005 týkal velkých zdrojů – elektráren, tepláren, cementáren. ETS2 je jiný. Od roku 2028 zasáhne přímo každého, kdo tankuje benzín, naftu nebo topí plynem a uhlím. Povolenku sice koupí distributor, ale promítne ji do ceny.
Při ceně povolenky 45 eur za tunu CO2 by rodina v domku, která topí plynem a spotřebuje 25 MWh ročně, zaplatila navíc 5 000 až 7 000 korun ročně. Při ceně 80–100 eur, o které mluví analytici jako o reálném scénáři, by to bylo 10 000 až 15 000 korun. K tomu zdražení pohonných hmot o další tisíce korun ročně.
Pro západ, kde je víc tepelných čerpadel a elektromobilů, je to bolestivé, ale zvládnutelné. Pro Česko, Slovensko a Polsko, kde se stále topí plynem a uhlím a jezdí staršími auty, je to zásah do střední třídy.
Proto Babiš v Dublinu nežádá zrušení klimatické politiky, ale novou analýzu. Říká: „Ukažte nám nová čísla.“ To je pozice, se kterou se těžko polemizuje.
Důležitý je i druhý dublinský bod – rozpočet EU 2028–2034 a pomoc Ukrajině. Česko se Slovenskem a Maďarskem odmítá platit víc v té podobě, jak navrhuje Komise, zatímco doma řešíme tlak na rozpočty a stárnutí populace.
3. Izrael místo Národní třídy
Den před výročím sametové revoluce odletí Babiš na pozvání Benjamina Netanjahua na třídenní návštěvu Izraele, 16.–18. listopadu 2026. S sebou bere ministry obrany, zahraničí, zdravotnictví i náčelníka generálního štábu.
Česko a Izrael pojí nadstandardní partnerství od Masaryka přes rok 1948 až po dnešek. Hlavním tématem jsou systémy protivzdušné a antibalistické obrany – Iron Dome, David's Sling a Arrow. Česko po zkušenostech z války na Ukrajině hledá právě takovou vrstvenou ochranu vzdušného prostoru. Dalšími tématy jsou zdravotnictví a ochrana dětí.
Přesto načasování vyvolalo bouři. Babiš svou neúčast komentoval slovy, že ho to mrzí, protože na Národní třídu chodil každý rok, ale věří, že jeho nepřítomnost „přispěje k uklidnění vyhrocené situace“.
Co znamená 17. listopad
- listopad 1989 je den, kdy začala sametová revoluce. Národní třída je místem, kde policie zasáhla proti studentům a odstartovala pád režimu. Přítomnost premiéra tam není jen osobní volba, ale i symbol – že hlava vlády respektuje i ty, kteří s ní nesouhlasí.
Babiš tam v minulých letech zažíval obojí – vítání i pískot a odnášení věnců. Pokud tam letos nebude, média nebudou mít ten hlavní konflikt dne a oslavy proběhnou klidněji. Na druhou stranu je podstatou demokracie stát tam, i když se píská. Babiš se tentokrát rozhodl jinak – upřednostnil zahraniční jednání, které podle něj přinese konkrétní výsledky.
4. Reakce: Pragmatismus, nebo volba priority?
Opozice bere argument o uklidnění jako vyhýbání se konfrontaci. Lidskoprávní organizace včetně Amnesty International ČR upozorňují na rozpor – v den, kdy si Česko připomíná boj za svobodu, letí premiér jednat s vládou kritizovanou kvůli Gaze.
Férově je potřeba říct obojí. Z hlediska mezinárodní politiky je návštěva Izraele legitimní a důležitá. Z hlediska domácí symboliky je načasování nešťastné. Babiš to musel vědět dopředu. Když odletí právě 16. listopadu, vysílá vzkaz: zahraniční program je pro něj teď důležitější než domácí symbol. A přesně tak to sám vysvětluje.
5. Co to znamená pro rok 2027
V Dublinu je Babiš politik, který buduje koalice a nebojí se jít proti Bruselu. V Praze je politik, který upřednostní zahraniční jednání před Národní třídou.
Pro příznivce je to efektivita – ceny, energie, bezpečí. Pro odpůrce je to výběr pohodlnějšího bojiště.
Pokud v Dublinu uspěje a ETS2 se odloží, bude to obrovské vítězství. Bude moci říct: „Vyjednal jsem, že vám nezdražíme topení a benzín. To je víc než věnec na Národní třídě.“
Pokud neuspěje a ETS2 od roku 2028 zdraží život o tisíce korun ročně, bude muset vysvětlovat, proč sliboval a nedoručil. A nepřítomnost na Národní třídě mu bude připomínána.
Protože politika není jen o tom, co vyjednáte v Bruselu. Je i o tom, zda dokážete stát na Národní třídě, i když se na vás píská. Tentokrát si Babiš vybral to, co je podle něj pro zemi důležitější – a voliči mu to buď potvrdí, nebo mu to spočítají.
Summitu Evropského politického společenství (EPC) v Dublinu se účastní více než 40 hlav států a vlád z celé Evropy, zástupci klíčových mezinárodních institucí a jako speciální host také kanadský premiér. Jde o největší setkání světových lídrů, jaké kdy Irsko hostilo. [1, 2, 3, 4, 5]
Celá akce má dvě části – ve čtvrtek 12. listopadu 2026 proběhl širší summit Evropského politického společenství a v pátek 13. listopadu navazuje neformální zasedání Evropské rady určené už pouze pro lídry 27 členských zemí EU. [1]
Členské státy Evropské unie (27 zemí)
- Česko: premiér Andrej Babiš
- Slovensko: premiér Robert Fico
- Polsko: premiér Donald Tusk
- Maďarsko: premiér Péter Magyar
- Německo: kancléř Friedrich Merz
- Francie: prezident Emmanuel Macron
- Itálie: premiérka Giorgia Meloni
- Rakousko: kancléř Christian Stocker
- Irsko (hostitel): premiér (Taoiseach) Micheál Martin
Další zastoupené státy EU: Bulharsko (Rumen Radev), Dánsko (Mette Frederiksen), Estonsko (Kristen Michal), Finsko (Petteri Orpo), Chorvatsko (Andrej Plenković), Kypr (Nikos Christodoulides), Litva (Gitanas Nausėda), Lotyšsko (Andris Kulbergs), Lucembursko (Luc Frieden), Malta (Robert Abela), Nizozemsko (Rob Jetten), Portugalsko (Luís Montenegro), Rumunsko (Nicușor Dan), Řecko (Kyriakos Mitsotakis), Slovinsko (Janez Janša) a Švédsko (Ulf Kristersson).
Poznámka k absencím: Belgický premiér Bart De Wever se summitu osobně neúčastnil kvůli domácím jednáním o rozpočtu (v dokumentech summitu je nicméně Belgie zastoupena). V dostupných přehledech účastníků nebyly specifikovány hlavy delegací za Španělsko a Turecko
Evropské země mimo EU a další pozvaní hosté
- Velká Británie: premiér Andy Burnham [1]
- Ukrajina: prezident Volodymyr Zelenskyj [1]
- Kanada (speciální host): premiér Mark Carney [1]
- Země západního Balkánu: Albánie (Edi Rama), Bosna a Hercegovina (Denis Bećirović), Černá Hora (Jakov Milatović), Kosovo (Albin Kurti), Severní Makedonie (Gordana Siljanovska-Davkova) a Srbsko (Ana Brnabić). [1]
- Východní partnerství a Kavkaz: Arménie (Nikol Pašinjan), Ázerbájdžán (Ilham Alijev), Gruzie (Irakli Kobachidze) a Moldavsko (Maia Sandu). [1]
- Státy ESVO a mikrostáty: Andorra (Xavier Espot Zamora), Island (Kristrún Frostadóttir), Lichtenštejnsko (Brigitte Haas), Monako (kníže Albert II.), Norsko (Jonas Gahr Støre), San Marino (Luca Beccari) a Švýcarsko (Guy Parmelin). [1, 2]
- Běloruská opozice: lídryně demokratických sil Svjatlana Cichanouská. [1]
Lídři evropských a mezinárodních organizací
- Evropská unie: předseda Evropské rady António Costa, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, šéfka unijní diplomacie Kaja Kallas a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsola.
- NATO: generální tajemník Mark Rutte.
- Rada Evropy a OBSE: generální tajemník Rady Evropy Alain Berset a generální tajemník OBSE Feridun Hadi Sinirlioğlu
Český reportér 14.11.2026, 08:00h / Michal Malý, obrázky AI