Vstoupí Ukrajina do NATO?

Valerij Zalužnyj, bývalý šéf ozbrojených sil Ukrajiny a současný velvyslanec ve Velké Británii, vnesl do diskuse nebývalý pragmatismus a skepticismus. MaCR, 4.8.26, 16,30h

Zalužnyj, který velel ukrajinské armádě první dva roky totální války, není jen dalším diplomatem. Je to člověk, který dvanáct let zasvětil transformaci ukrajinských sil a osvojování standardů NATO. Po letech snah a následných zkušenostech z krvavého konfliktu však došel k závěru, že členství Ukrajiny v NATO je spíše politickou pohádkou než reálnou perspektivou. Jeho argumenty přitom míří přímo do černého – na technologickou propast a ideologickou strnulost Aliance.

Dvanáct let na prahu: Pohádka o nekonečném čekání

Zalužného frustrace pramení z dlouhodobé zkušenosti. Jako voják z povolání sledoval, jak se Ukrajina snaží přizpůsobit západním normám, jen aby se pokaždé dozvěděla, že je "na prahu vstupu". Tento stav permanentního čekání trvá již od bukurešťského summitu v roce 2008. Podle bývalého vrchního velitele se však situace za tu dobu dramaticky změnila – nikoliv však na straně Aliance, ale na ukrajinském bojišti.

Ironií osudu je, že zatímco NATO teoreticky posuzuje připravenost kandidátských zemí, ukrajinská armáda prošla největším a nejničivějším konfliktem v Evropě od konce druhé světové války. Tato zkušenost ji katapultovala technologicky i takticky daleko před mnoho současných členů Aliance. Zalužnyj otevřeně tvrdí, že po více než čtyřech letech intenzivních bojů je ukrajinská armáda modernější a efektivnější než armády mnoha států NATO, které se na válku připravují pouze v teoretické rovině.

Kritika Aliance: Myšlení zamrzlé v roce 1945

Jedním z nejtvrdších Zalužného výroků je konstatování, že Aliance žije v druhé světové válce. Tato kritika se týká především vojenských doktrín a strategického myšlení. Moderní válka na Ukrajině ukázala, že klasické postupy, na kterých NATO stále trvá, jsou v konfrontaci s dnešními technologiemi neúčinné.

Válka na Ukrajině se stala prvním skutečným konfliktem 21. století, kde ústřední roli hrají drony, nízkonákladové technologie a elektronický boj. NATO podle Zalužného v začleňování těchto inovací do své obrany fatálně zaostává. Rozdíl v přístupu ilustroval i na zkušenostech ukrajinských vojáků ze společných cvičení. Ti byli šokováni tím, že zatímco oni bojují o přežití v zákopech, alianční cvičení probíhají v klidu, s pravidelnými přestávkami na kávu a striktním dodržováním procedur, které v podmínkách moderního bojiště znamenají smrt.

Zalužného slova potvrzují i jeho nedávná vystoupení v Praze a rozhovory pro prestižní listy. Například pro Českou televizi Zalužnyj uvedl, že Aliance ztratila schopnost efektivně zaručit bezpečnost svých vlastních členů, protože není připravena na dynamiku a brutalitu současných hrozeb.

Technologická propast a existenční závislost

Navzdory své kritice Zalužnyj přiznává, že Ukrajina je na Alianci existenčně závislá. Nejde však o to, aby ukrajinští vojáci bojovali podle učebnic NATO, ale o přístup k technologiím. Kyjev nutně potřebuje moderní systémy protivzdušné obrany schopné sestřelovat balistické rakety a další sofistikované zbraně, které si sám nedokáže vyrobit v dostatečném množství.

Existuje zde však paradoxní situace, kterou lze nazvat technologickou nekompatibilitou oběma směry:

1. NATO není schopno absorbovat ukrajinské zkušenosti s dronovou válkou a rychlou adaptací na bojišti.
2. Ukrajina naráží na byrokratické a politické limity při implementaci západních systémů do svého specifického prostředí.

Podle Zalužného je tato propast natolik hluboká, že se plnohodnotné členství stává nereálným. K tomu se přidává i tvrdá politická realita uvnitř samotného bloku. Několik klíčových členů NATO je proti vstupu Ukrajiny, ať už z obav z eskalace konfliktu s Ruskem, nebo kvůli vlastním geopolitickým zájmům. Jak uvádí server Seznam Zprávy, Zalužnyj se domnívá, že tyto bariéry jsou v dohledné době nepřekonatelné.

Fenomén Zalužnyj: Hlas lidu i diplomatická váha

Proč mají slova Valerije Zalužného takovou váhu? Je to dáno jeho obrovskou popularitou doma i v zahraničí. I po odchodu z čela armády v roce 2024 a přesunu na diplomatický post v Londýně mu důvěřuje přes 70 % Ukrajinců. V průzkumech veřejného mínění z poloviny roku 2026 si udržuje status národního hrdiny, což z něj činí potenciálně nejsilnějšího kandidáta v budoucích prezidentských volbách.

Když tedy Zalužnyj v rozhovoru pro Novinky.cz nebo Daily Telegraph tvrdí, že se Ukrajina nikdy nestane členem NATO, není to projev poraženectví, ale upřímná analýza vojáka, který odmítá diplomatické kličky. Jeho hlas rezonuje u vojáků v zákopech, kteří mají pocit, že zatímco oni brání Evropu, Západ se schovává za tabulky a směrnice.

NATO není připravené na konflikty 21. století. Úcta k Alianci nám nesmí bránit v upřímném zhodnocení jejích slabin. Pokud si budeme lhát do kapsy, nepomůžeme ani Ukrajině, ani bezpečnosti Evropy.

Proč může být Zalužného pesimismus mýlkou

Ačkoliv jsou Zalužného argumenty podloženy krutou válečnou zkušeností, existuje i opačný pohled, který zastávají mnozí politici v Kyjevě i v Bruselu. Argumentují tím, že právě brutalita ruské invaze změnila evropské vnímání bezpečnosti natolik, že vstup Ukrajiny do NATO není otázkou "zda", ale "kdy".

Zastánci tohoto názoru uvádějí několik důvodů, proč Ukrajina nakonec do Aliance vstoupí:

1. Bezpečnostní vakuum: Bez ukrajinského členství v NATO zůstane východní Evropa trvalou "šedou zónou", což bude Rusko neustále lákat k dalším agresím. Členství je jediným způsobem, jak nastolit trvalý mír.
2. Armáda jako aktivum: Po skončení aktivních bojů bude mít Ukrajina nejzkušenější a největší pozemní armádu v Evropě. Pro NATO by bylo strategickou chybou neintegrovat takovou sílu do svých struktur.
3. Geopolitická nutnost: Vstup Finska a Švédska ukázal, že NATO se dokáže adaptovat rychle, pokud existuje politická vůle. Ukrajina už nyní de facto funguje jako východní křídlo Aliance.

Podle zastánců optimismu se vstup Ukrajiny do NATO stane realitou v momentě, kdy dojde k určité formě zmrazení nebo ukončení konfliktu a kdy západní mocnosti pochopí, že náklady na udržování Ukrajiny mimo Alianci (neustálá vojenská pomoc, hrozba nové války) jsou vyšší než rizika spojená s jejím přijetím.

Budoucnost evropské bezpečnosti: Adaptace nebo pád

Ať už má pravdu Zalužnyj se svou skeptickou vizí, nebo optimisté věřící v nezvratnou integraci, jedna věc je jistá: status quo je neudržitelný. Ruská invaze obnažila slabiny západního obranného systému, který léta spoléhal na to, že velká konvenční válka v Evropě je minulostí.

Zalužného kritika by měla sloužit jako budíček. Pokud NATO chce zůstat relevantní, musí se transformovat. Musí se naučit integrovat technologie tak rychle, jak to dělají ukrajinští dobrovolníci v dílnách na drony. Musí se zbavit doktrín, které počítají s naprostou vzdušnou nadvládou, kterou v konfliktu s technologicky vyspělým nepřítelem nemusí mít. A především musí vyřešit politické schizma ohledně své další expanze.

Budoucnost Ukrajiny a NATO je nyní provázána více než kdy jindy. I bez formálního členství se Ukrajina stala zkušebním polem pro technologie a taktiku, které budou definovat válčení v příštích desetiletích. Pokud se Aliance nedokáže z této zkušenosti poučit a najít pro Kyjev důstojné místo ve své architektuře, hrozí, že Zalužného proroctví o ztrátě schopnosti zaručit bezpečnost se stane smutnou realitou pro celou Evropu.

Co si z této debaty odnést

Slova Valerije Zalužného nejsou útokem na NATO, ale voláním po jeho modernizaci. Jako muž, který nese odpovědnost za tisíce životů, si nemůže dovolit diplomatický optimismus. Jeho varování před zastaralostí Aliance je cennou zpětnou vazbou od někoho, kdo teorii ověřil v nejtvrdší možné praxi. Zároveň ale politický tlak na integraci Ukrajiny nepolevuje, a nakonec to mohou být právě politici, kdo navzdory vojenským a technologickým překážkám protlačí Kyjev za alianční stůl. Výsledek tohoto souboje mezi vojenským realismem a politickým idealismem určí podobu evropského kontinentu na mnoho generací dopředu.

Komentář:. MaCR, 4.8.26, 16,30h, ilustrativní obrázky AI