Eutanazie. Má společnost právo pomoci odejít umírajícímu?
Ve Švýcarsku je asistovaná sebevražda legální od roku 1942. V Česku za ni hrozí trest odnětí svobody až na tři roky. Lidé, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v konečném stadiu a chtějí důstojně odejít, tak musí za smrtí cestovat do zahraničí. Platí kolem deset tisíc švýcarských franků za to, aby mohli zemřít mimo domov, mimo své prostředí. Aktualizováno 23.10.26, 8,00h.
Nejde ale o aktivní eutanazii, kdy lékař sám podá smrtící látku. Ve Švýcarsku je legální pouze asistovaná sebevražda. Podle článku 115 švýcarského trestního zákoníku je povolena, pokud je provedena z nesobeckých pohnutek. Pacient musí smrtící dávku barbiturátů užít sám. V Česku je i pouhá pomoc trestným činem. A tak lidé, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v konečném stadiu, musí za důstojnou smrtí do zahraničí, mimo domov, mimo své prostředí.
Každý rok odjíždí z Česka do Švýcarska zhruba dvacet lidí, aby podstoupili asistovanou sebevraždu v organizacích jako Dignitas nebo Exit. Tyto neziskové organizace poskytnou prostředky a dohled, finální krok však musí udělat sám pacient. Podmínkou je plná svéprávnost, vážná či nevyléčitelná nemoc a doložení, že si o odchod žádá svobodně bez vnějšího nátlaku. Organizace pomáhají i cizincům, celý proces je však finančně nákladný a často přesahuje 300 000 Kč včetně poplatků, cesty a úředních nákladů.

73 % Čechů podle CVVM 2024 chce, aby si člověk mohl vybrat. 70 % dlouhodobě podle STEM. U mladých do 35 let 80 %. Přesto Sněmovna nikdy neprošla ani prvním čtením. Většině politiků se nechce toto téma otevírat. Nedivím se jim, je to citlivé a složité téma.
Eutanazie je často chybně zaměňována za asistovanou sebevraždu, kdy i ta asistence má přísné limity. Navrhuje jediné: dekriminalizaci asistované sebevraždy, tedy pomoc k důstojné smrti, podle §144 trestního zákoníku, pouze v jediném, naprosto přesně definovaném případě, s tvrdými pojistkami, které vylučují jakékoliv zneužití, a s absolutním zákazem u nesvéprávných osob.
1. Současný stav v ČR: Co dnes hrozí za pomoc.
České právo je v tomto směru jedno z nejpřísnějších v Evropě.
§144 Účast na sebevraždě: "Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán odnětím svobody až na 3 roky, nebo zákazem činnosti." To znamená, že lékař, který připraví pacientovi na jeho opakovanou, svobodnou, příčetnou žádost smrtící dávku, kterou si pacient sám vezme, je trestný. Stejně jako sestra, která podá skleničku, nebo rodina, která sežene léky.
§140 Vražda: Kdyby lékař sám aplikoval smrtící injekci, je to posuzováno jako vražda, 10-18 let vězení. §141 Zabití v silném rozrušení a §143 Usmrcení z nedbalosti se používají v šedé zóně paliativní sedace, kdy lékař přidá morfium navíc.
§36 Zákona o zdravotních službách – Dříve vyslovené přání (living will): Existuje od roku 2012. Pacient může odmítnout léčbu. Ale v praxi nefunguje. Není centrální registr, nemocnice ho nehledají, lékaři se bojí žalob. Podle dat Cesty domů ho má sepsáno méně než 1 % lidí.
Etický kodex České lékařské komory: Lékař nesmí usmrtit ani na přání pacienta, ani se podílet na sebevraždě.
Provádí se snad eutanazie potají? V roce 2001 napsala Mladá fronta Dnes o jednání České lékařské akademie. Podle deníku, jehož zprávu převzala ČTK a později americký Baptist Press, se jeden řečník zeptal, zda chce někdo tvrdit, že se v Česku eutanazie neprovádí, a žádný z přítomných lékařů údajně ruku nezvedl. Informace se od té doby vrací v debatách, její výpovědní hodnota je ale sporná – jde o zprostředkovanou zprávu z jednoho jednání, nikoliv o data.

2. Co přesně můžeme povolit a co ne.
Trocha definic, aby se nezaměňovaly pojmy.
Abychom předešli manipulacím, musíme definovat čtyři pojmy, které média i politici pletou:
a) Aktivní eutanazie, kdy lékař sám aplikuje smrtící látku a pacient je pasivní je v ČR trestná podle §140. Legální je v Nizozemsku od 2002, Belgii, Lucembursku 2009, Španělsku 2021, Portugalsku 2023. V Česku by šlo o vraždu.
b) Asistovaná sebevražda / Pomoc při umírání / Pomoc k důstojné smrti: Lékař připraví prostředek, vysvětlí vše potřebné, je přítomen, ale pacient si prostředek musí sám, dobrovolně, příčetně, vlastnoručně vzít. Sám vypít roztok, sám zmáčknout pumpičku, sám otočit kolečkem. Pokud není fyzicky schopen, pomoc je vyloučena. Tím je zajištěna poslední, nejtvrdší pojistka dobrovolnosti. Jeho čin, jeho ruka, jeho rozhodnutí. Model Švýcarsko od 1942, Rakousko od 2022, Německo od 2023 po nálezu Ústavního soudu, 11 států USA včetně Oregonu od 1997 a Kalifornie.
c) To, co se někdy nepřesně označuje jako pasivní eutanazie, je již dnes legální – jde o právo pacienta odmítnout léčbu, o dříve vyslovené přání a o nezahajování marné léčby. Co je v ČR legální:
1. Odmítnutí léčby na žádost pacienta je legální.
Podle §33 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách může svéprávný pacient kdykoliv odmítnout jakýkoliv zákrok, včetně odpojení od přístrojů. Musí to být informované odmítnutí a zapsané.
2. Dříve vyslovené přání je legální.
Podle §36 téhož zákona může člověk předem sepsat, jakou péči si nepřeje, kdyby už nemohl rozhodovat. Typicky právě DNR – neresuscitovat.
3. Ukončení marné léčby je legální.
Podle doporučení České lékařské komory a §36 odst. 5 lékař nemusí zahajovat ani pokračovat v léčbě, která je marná, nevede k záchraně života a jen prodlužuje umírání. Nejde o eutanazii, ale o nezahajování marné léčby.
d) Paliativní sedace je cílené snížení vědomí pacienta v terminální fázi pomocí sedativ, aby se zmírnilo nesnesitelné utrpení, které jinak nejde zvládnout.
Kdy je legální: Musí být indikována – tedy pacient je v terminálním stadiu, má refrakterní symptomy (bolest, dušnost, delirium), které nelze jinak tlumit. Musí s ní souhlasit pacient nebo rodina, a musí být zdokumentována.
Rozdíl od eutanazie: Cílem není způsobit smrt, ale zmírnit utrpení. Smrt nastává v důsledku základního onemocnění. Tomu se v etice říká princip dvojího účinku. Lékař nesmí podat dávku s úmyslem zabít.
Pro článek budu používat dva termíny: asistovaná sebevražda pro právní část a pomoc k důstojné smrti / pomoc při umírání pro veřejnou debatu, protože je používá i Cesta domů a paliativci.
3. Zahraničí: tři modely, které ukazují řešení v mezích zákona:
Model A: Švýcarsko - 80 let praxe, nezištnost, stabilní čísla.
Asistovaná sebevražda legální od roku 1942 podle článku 115 švýcarského trestního zákoníku. Podmínka: pomoc musí být nezištná, pacient příčetný a musí vykonat poslední úkon sám. Organizace Dignitas a Exit pomáhají ročně cca 1.500 Švýcarům. Počet je 80 let stabilní, žádná šikmá plocha. Mezi nimi je i zhruba 20 Čechů ročně, kteří zaplatí kolem 10.000 CHF, aby mohli zemřít důstojně v Curychu. Švýcarský model je důkaz, že když jsou pravidla jasná, systém se nezneužívá.
Model B: Benelux – nejdál, pro nás varování, proto ho nechceme.
Nizozemsko od roku 2002 první na světě, dnes 8.500 případů ročně, 5 % všech úmrtí. Belgie povoluje i pro nezletilé za přísných podmínek, pokud trpí nesnesitelně a rodiče souhlasí. Lucembursko 2009. Podmínky: nesnesitelné utrpení, opakovaná žádost, dva lékaři, komise. Téměř polovina zákroků se v roce 2025 uskutečnila doma, třetina v nemocnicích, pětina v domovech pro seniory. Pro Česko je to příliš liberální, proto ho nekopírujeme.
Model C: Rakousko 2022, Německo 2023, Španělsko 2021, USA – nejblíž nám, proto ho kopírujeme.
Rakouský Ústavní soud v prosinci 2020 řekl, že absolutní zákaz pomoci k sebevraždě je protiústavní, protože představuje "obzvlášť intenzivní formu zásahu do práva jednotlivce na důstojnou smrt a na realizaci vlastního rozhodnutí ukončit život zvolenými prostředky s pomocí ochotné třetí strany". Od 1.1.2022 platí zákon: 12 týdnů lhůta na rozmyšlenou, závěť u notáře nebo u dvou svědků, dva lékaři potvrzují, centrální registr, každý případ hlášen.
Německo: Spolkový ústavní soud v roce 2020 zrušil §217, který zakazoval pomoc. Od té doby debata o novém zákoně s povinným poradenstvím.
Španělsko 2021, Portugalsko 2023, 11 států USA včetně Oregonu od 1997 - recept na smrtící dávku, pacient si ji vezme doma, obklopen rodinou.
4. České pokusy: kdo co zkoušel a kdo to zavrhl:
2008 Věra Procházková (ČSSD) - první návrh, zahrnoval i aktivní eutanazii, proto spadl pod stůl. Argument KDU-ČSL: zabíjení.
2016-2019 Jiří VEPŘEK a Cesta domů – návrh na paliativní péči a dříve vyslovená přání, už bez eutanazie, ale i tak zablokován. Vláda řekla: "V obecné rovině vláda nepovažuje za vhodné spojování právní úpravy paliativní péče s asistovanou sebevraždou nebo eutanázií, neboť jejich účel je zcela odlišný."
2020 Senát: prof. MUDr. Jan Pirk, MUDr. Lumír Kantor, senátoři Václav Chaloupek a další – návrh na dekriminalizaci §144 za přísných podmínek, inspirovaný Rakouskem. Podpořili ho právníci Adam Doležal a David Černý z Ústavu státu a práva AV ČR, kteří jsou spoluautory návrhu zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanazii. Nepustila ho KDU-ČSL, část ANO a ČLK.
2023-2024: Piráti a pirát Lukáš Bartoň – nový návrh zákona o paliativní péči a asistovaném umírání. V debatě řekl: "Eutanazie je prosaditelná, česká společnost je na ni připravena, i já bych chtěl s nevyléčitelnou nemocí tuto možnost mít." Proti němu stál Vlastimil Válek z TOP 09: "Nechápu, proč lékaři mají zabíjet, bolest umíme léčit, je to porušení Hippokratovy přísahy."
Blokují dodnes: KDU-ČSL, SPD, část ANO, Česká lékařská komora.
5. Data a průzkumy: společnost je dál, než politici.
CVVM 2024: 73 % Čechů souhlasí s možností lékaře pomoci ukončit život na vlastní žádost nevyléčitelně nemocného. 68 % souhlasí s asistovanou sebevraždou. STEM dlouhodobě 70 %, u mladých do 35 let 80 %.
JUDr. Milan Hamerský ze Spolku pro uzákonění eutanazie, který kandidoval i v evropských volbách 2024, k tomu říká: "Díky pokračující diskuzi a podpoře prezidenta očekáváme, že se podpora brzy přiblíží k 80 procentům." Spolek tvrdí: "Eutanazie je lidské právo, které by mělo být dostupné každému trpícímu v ČR i EU."
U lékařů je to obráceně. ČLK je z 55 % proti, ale paliativci už jsou 60 % pro za přísných podmínek. V Nizozemsku nemá 90 % lékařů morální problém pomáhat.
Odhad pro Česko podle rakouských čísel: 100-200 lidí ročně by využilo legální cestu. Dnes jich 20 odjíždí do Švýcarska a stovky trpí doma. Náklady na lůžkový hospic jsou 2.300-2.500 Kč denně, náklady na asistovanou smrt jsou zlomkové, ale o peníze nejde. Jde o důstojnost.

6. čtyři pojistky proti zneužití – podstata, která musí zůstat
Pojistka 1: jediný možný důvod je zdravotní.
Tedy nevyléčitelná nemoc v konečném stadiu, kdy není nemoc jak zastavit a konec je neodvratný a pacient prokazatelně trpí.
Musí být splněny všechny podmínky kumulativně, jinak žádost automaticky zamítnuta:
a) Nevyléčitelná nemoc – nejčastěji onkologické onemocnění v konečném stadiu, karcinom pankreatu, plic, generalizované metastázy, ALS, terminální selhání srdce, plic, ledvin. Potvrzují minimálně dva nezávislí specialisté – onkolog/paliatr + ošetřující lékař.
b) Konečné stadium – podle současných poznatků medicíny již neexistuje způsob, jak nemoc zastavit nebo zvrátit. Léčba vyčerpána, kurativní možnosti vyčerpány. Smrt je nevyhnutelná a očekávaná v řádu týdnů až měsíců, nikoliv let. Prognóza potvrzena.
c) Prokazatelné, nesnesitelné utrpení – fyzické bolesti, dušnost, strádání, úzkost, které nelze zvládnout ani maximální paliativní péčí včetně opiátů, anxiolytik a paliativní sedace. Posuzuje paliatr.
d) JINÝ DŮVOD NE – ABSOLUTNĚ VYLOUČENO: Deprese, psychické onemocnění jako jediný důvod, stáří samo o sobě, samota, postižení, chudoba, pocit být na obtíž, ekonomické důvody, sociální důvody. Tím se lišíme od Kanady, kde systém MAiD sklouzl k pomoci lidem, kteří jsou chudí nebo mají depresi. U nás nikdy.
Pojistka 2: u nesvéprávných osob nikdy nepovolovat.
a) Jen svéprávná, plně příčetná osoba starší 18 let.
b) Povinně vyšetření psychiatrem a klinickým psychologem, kteří vyloučí depresi, psychózu, demenci, Alzheimer, vliv léků tlumících rozhodování a nátlak rodiny kvůli dědictví nebo únavě z péče.
c) U osob nesvéprávných, s demencí, Alzheimerem, mentálním postižením, v psychóze, pod vlivem návykových látek, pod opatrovnictvím – NEPOVOLOVAT NIKDY. Žádné dříve vyslovené přání pro tento účel, žádné rozhodnutí opatrovníka, rodiny nebo soudu. Rozhodnout musí sám pacient, když je ještě příčetný. Pokud už příčetný není, stát ho chrání, i kdyby sám dříve chtěl jinak. Žádné eutanazie dětí jako v Belgii.
Pojistka 3: vícenásobná kontrola s lhůtou na rozmyšlenou.
a) Dvě opakované žádosti s odstupem minimálně 14-21 dní, písemně, před dvěma svědky nebo u notáře.
b) Lhůta na rozmyšlenou minimálně 30 dní od první žádosti – v Rakousku je 12 týdnů, navrhujeme měsíc jako minimum.
c) Možnost kdykoliv odvolat bez udání důvodu, i na poslední chvíli.
d) Dva nezávislí lékaři potvrzují diagnózu a prognózu.
e) Psychiatr vylučuje depresi a nátlak.
f) Každý případ povinně hlášen anonymizovaně do registru při Ministerstvu zdravotnictví, zpětná kontrola komisí složenou z právníka, paliatra, etika a psychiatra.
Pojistka 4: lékař nikdy nesmí aplikovat, pacient musí poslední úkon udělat sám.
Lékař pouze předepíše a připraví, pacient si lék musí sám vzít, vypít, zmáčknout pumpu, otočit kolečkem infuze. Pokud není fyzicky schopen, pomoc je vyloučena. Tím je zajištěno, že jde o jeho poslední svobodný akt, ne o vraždu. A lékař má vždy právo odmítnout z důvodu svědomí – výhrada svědomí, jak ji zná i zákon o potratech.

7. argumenty pro a proti
PRO:
- Právo na důstojnost a autonomii – Listina základních práv a svobod čl. 7 (nedotknutelnost osoby) a čl. 10 (lidská důstojnost).
- Už dnes se to děje potají na JIP – přidávání morfia navíc, vypínání přístrojů - nebylo nikdo prokázáno
- Paliativní péče nestíhá – dostupná jen pro 30 % umírajících, zbytek umírá v LDN nebo na internách bez specialisty.
- Pes ano, člověk ne – pokrytectví a nerovnost: člověk rozhoduje za zvíře, nelzew srovnávat.
- Ekonomicky: hospic 350 - 700 Kč denně, asistovaná smrt zlomek, ale o peníze nejde - další demagogie
PROTI:
- Nátlak na seniory kvůli dědictví, šetření pojišťoven – argument KDU-ČSL a etika Marka Váchy.
- Šikmá plocha – Kanada MAiD už i pro chudé a depresivní, Belgie pro děti.
- Lékař má léčit, ne zabíjet – Hippokratova přísaha, argument Vlastimila Válka.
- Zlepšit paliativu místo eutanazie – argument Cesty domů a Ondřeje Slámy: "Paliativní medicína a eutanazie nesmějí být stavěny proti sobě."
- Eutanazie není soukromá věc, má dopad na celou společnost.
8. jak by mohl znít zákon
Změna §144 trestního zákoníku – přidat odstavec 3:
"Čin není trestný, pokud jde o pomoc k důstojné smrti nevyléčitelně nemocné osoby v terminálním stadiu, která prokazatelně trpí nesnesitelným utrpením, o to opakovaně a svobodně požádala jako svéprávná a příčetná osoba starší 18 let, za podmínek stanovených zvláštním zákonem. U osob nesvéprávných se pomoc nepovoluje nikdy."
Zvláštní zákon pak definuje podmínky z bodu 6.
9. Stanoviska organizací a kapacit:
- Česká lékařská komora: Dlouhodobě proti aktivní eutanazii, odkazuje na Etický kodex §2 odst. 7 - eutanazie a asistované suicidium jsou nepřípustné.
- Česká společnost paliativní medicíny: Proti legalizaci eutanazie, argumentuje rozvojem paliativní péče jako alternativy.
- Hnutí pro život / Liga proti eutanazii: Zásadně proti, argument lidské důstojnosti a zneužitelnosti.
- Spolek pro uzákonění eutanazie / Cesta domů (část odborníků): Podmiňeně pro, za přísných pravidel, argument autonomie pacienta.
- Dignitas / Exit (Švýcarsko): Pro asistovanou sebevraždu jako právo na sebeurčení při nevyléčitelné nemoci.
Právníci:
- JUDr. Adam Doležal, Ph.D., LL.M. – ÚSP AV ČR. Zastává názor, že právo musí rozlišit eutanazii, asistovanou sebevraždu a marnou léčbu. Je spoluautorem návrhu, který by za přísných podmínek umožnil eutanazii, ale zároveň posílil paliativní péči. Analyzuje to jako otázku de lege ferenda.
- Doc. JUDr. Tomáš Doležal, Ph.D. – ÚSP AV ČR. Klade důraz na hranici marné léčby – ukončit marnou léčbu není eutanazie a je legální. Upozorňuje na právní nejistotu lékařů.
- PhDr. David Černý, Ph.D. – ÚSP AV ČR, etik. Kriticky rozebírá argumenty pro eutanazii z pohledu autonomie, ale zároveň varuje před sociálním tlakem na zranitelné pacienty.
- JUDr. Milan Hamerský – Spolek pro uzákonění eutanazie: „Eutanazie je lidské právo.“ Dlouhodobě usiluje o legalizaci podle belgického modelu.
Lékaři:
- MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D. – MOU Brno, místopředseda ČSPM: „Vzhledem k nedostupnosti kvalitní paliativní péče považuje ČSPM legalizaci eutanázie v ČR v současné době za nezodpovědnou.“ / „Legalizovat ji v roce 2024 je předčasné.“
- MUDr. Vlastimil Válek, CSc. – ministr zdravotnictví: „Nechápu, proč lékaři mají zabíjet, bolest umíme léčit.“ Odmítá, aby eutanazie byla součástí role lékaře.
- doc. MUDr. Marek Vácha, Ph.D. – 3. LF UK, bioetik a kněz: Eutanazie interferuje do přirozeného řádu, narušuje vztah lékař-pacient, řešení je paliativa.
- MUDr. Ondřej Kopecký – primář Kliniky paliativní medicíny: Zastánce rozvoje paliativy, účastník debaty „Protože už nechci žít“ – argumentuje, že většina žádostí o eutanazii pramení z nezvládnuté bolesti, strachu a osamění, ne z racionální volby.
- MUDr. Mahulena Exnerová – místopředsedkyně ČSPM: Stejná linie jako Sláma – nejprve zajistit dostupnou paliativní péči pro všechny, teprve pak vést debatu o eutanazii.
Filozofie a etika:
- PhDr. Tomáš Hříbek, Ph.D. – Filosofický ústav AV ČR – kritik tradiční etiky eutanazie. Patří k nejvýraznějším filozofům PRO eutanazii v ČR, hájí autonomii jedince rozhodnout o vlastní smrti, kritizuje argumenty o posvátnosti života.
- P. Jan Polák – kněz olomoucké arcidiecéze: Z katolické perspektivy – život je dar, který člověk nemá právo ukončit, eutanazie je morálně nepřípustná, alternativou je doprovázení.
10. Závěrem: může někdo pomáhat s naším odchodem?
Otázka nestojí, zda eutanazii uzákonit. Otázka stojí, zda stát má právo nutit člověka s rakovinou v konečném stadiu, který prokazatelně trpí a jehož konec je nevyhnutelný a nezastavitelný, aby trpěl o týden déle, jen protože zákon z roku 2009 nezná jinou možnost než tři roky vězení za pomoc.
Pes ano, člověk ne. Dokud to nezměníme, budeme pokrytci. Bohatí budou umírat v Curychu, chudí v LDN.
Můj osobní názor: právo svéprávného, dospělého, příčetného člověka v terminálním stadiu nevyléčitelné nemoci, který prokazatelně trpí by mělo být požádat o pomoc odejít důstojně, doma, obklopen rodinou, s lhůtou na rozmyšlenou, s psychiatrem a dvěma lékaři, vlastní rukou. A u nesvéprávných nikdy.
Má člověk, který umírá v bolestech a jehož nemoc je nevyléčitelná v konečném stadiu, právo na důstojný konec bez utrpení?
A pokud ano, za jakých podmínek, aby to nikdy nemohlo být zneužito?
Český reportér 23.10.2026, 08,00h / Michal Malý, obrázky AI